Cílem školy není pouze vzdělávat, ale všichni cítíme, že i sociální stránka zde hraje významnou roli. Pro někoho jsou spolužáci jediným důvodem, proč se mu škola nezprotivila a proč se do ní občas i těší. Pokud někdo chce po prázdninách do školy, většinou není důvodem matematika, ale právě spolužáci.
Většinou však není vždycky. Právě důležitost spolužáků, jejich kamarádství a příjemná atmosféra, která může zavládnout o přestávkách dokonce i mezi testem z fyziky a slohovou prací, jsou důvodem, proč nám tolik ublíží, když nás „neberou“.
Často bývá terčem posměchu někdo, kdo je „jiný“. Tato „jinakost“ může být různého druhu. Od barvy pleti, typu oblečení až po vynikající výsledky ve škole. Zbavit se „nálepky“ třídního outsidera nebývá jednoduché. Jednak proto, že spolužáci si jako terč posměchu vybírají většinou věci, které buď nelze změnit (barva pleti) nebo by její změna přinesla problémy jinde, většinou doma (vynikající prospěch) nebo je to událost, která se stala někdy v minulosti, ale v myslích spolužáků utkvěla jako něco, co je s vámi neodlučně spjato a co vás od nich odděluje – mnoho problémů se „zapadnutím“ do třídního kolektivu mívají žáci, kteří se třídou nezačínali, ale přišli do ní až později.
Jak ale zmírnit peklo, které nám mohou spolužáci ze školy udělat? Jak zařídit, aby nás ostatní brali? Není možné si klást přehnané nároky. Pokud je někdo určitou dobu neoblíbený, většinou se ze dne na den nestane vůdcem třídy. Ale to přeci ani není nutné. Abychom se cítili dobře, nemusí nás všichni bezmezně obdivovat. Většinu stačí, máme-li ve třídě jednoho či dva bližší kamarády, se kterými můžeme trávit přestávky, případně s nimi jít po škole do cukrárny nebo na fotbal. Pokud cítíš, že Tě ve škole ostatní neberou, zkus se porozhlédnout a možná najdeš někoho, kdo má podobné pocity jako Ty a kdo ocení tvůj zájem s ním/ní kamarádit.
Tuto situaci mívají na základních školách většinou snadnější dívky. V této době bývají kamarádství spíše izosexuální (holky kamarádí s holkami, kluci s kluky) a dívky bývají citlivější a vnímavější. V jejich řadách se častěji objeví „sociální pracovnice“, která odstrkované spolužačce pomůže, než mezi kluky, kteří většinou zastávají teorii, že se nebudou bavit s outsiderem, protože by jim to snížilo osobní prestiž.
Každopádně je lepší začít u jednotlivce. Vybrat si jednoho člověka, který je alespoň neutrální a s ním se pokusit navázat bližší kontakt. Není vhodné se ostatních stranit a vzdorovitě dělat věci, které oni neuznávají (například fandit Spartě, když zbytek třídy fandí Slavii). Naopak, zkus nějakým způsobem ukázat, že i Ty máš podobné zájmy jako oni, že je můžeš o něco obohatit, že máš něco, co je zajímá. Tady ovšem pozor. Poukazuj jen na své vlastnosti nebo zájmy. Nikdy se nesnaž spolužáky podplatit bonbóny či jinými hmotnými dárky. Nechceš přeci, aby Tě brali jako sponzora. V kamarádství jde jen a jen o tvou osobu.
Pokud si myslíš, že skutečně nemůžeš najít nic společného mezi sebou a svými spolužáky nebo pokud vaše válčení překročilo určitou mez, snaž se vaše vztahy alespoň „neutralizovat“. Nedostávej se do zbytečných sporů, nedávej spolužákům najevo pohrdání či nenávist a zkus zachovat vaše vztahy aspoň na hranici chladné tolerance. Pokud máš přátele mimo školu a spolužáci Ti nebudou ubližovat, měly by být školní dny pro Tebe snesitelné i v tomto případě chladného soužití.
Nelze ovšem tvrdit, že se nám vztahy se spolužáky nemohou vymknout z rukou. Velké množství případů šikany mluví jasně. Pokud Tě žáci psychicky či fyzicky šikanují, musíš nutně informovat někoho z dospělých. Čím dříve, tím lépe. Je jistě obtížné mluvit o těchto problémech a to zejména, když Ti spolužáci vyhrožují tím, co se stane, když něco vyzradíš. Ale když budeš mlčet, nestane se nic, což může být ta nejhorší varianta.
A jak taková šikana vypadá? Jak poznáš, kdy překročilo někdy možná nevinné škádlení onu magickou mez? Když Ti spolužáci opakovaně říkají věci, které Ti nejsou příjemné a oni vědí, že Tě to trápí; když Tě bijí, nadávají Ti a mají z Tvé bolesti a slz potěšení; Když Ti berou věci, vyhazují je, kradou Ti svačinu, přezůvky a Ty viditelně trpíš; Když se bojíš chodit do školy kvůli svým spolužákům …Těchto věcí je mnoho. Jednotlivé druhy šikany se sobě mohou podobat, ale mohou se i lišit. Většinou nejde ani tak o to, jak situace vypadá objektivně, z hlediska pozorovatele, ale o to, jak ji Ty prožíváš. Dost často bývá velmi tenká hranice mezi nevinným „pošťuchováním“, kdy se baví obě strany – ten, co škádlí i škádlený a mezi ubližováním, kdy se baví pouze iniciátor, zatímco druhá strana trpí.
V této situaci se většinou již nedá na zlepšení vztahů pracovat a nejlepší, co můžeš udělat je změnit školu. Ale i v tomto případě je nutné mít „oči na stopkách“. Nezapomeň, že nově příchozí to v již fungujícím kolektivu třídy nemá nikdy úplně jednoduché. Nepředpokládej tedy, že se v této třídě staneš hvězdou, protože pak budeš nejspíš zklamaný/á. Vytyč si spíše nižší cíle, například, že se budeš ve třídě cítit v bezpečí a že si najdeš jednoho blízkého kamaráda.
Pro Tebe je rovněž důležité, aby sis sebou do nové třídy nepřinesl/a nálepku outsidera z třídy minulé. I to se občas stává. Neber novou třídu jako další zdroj potencionálního ohrožení a snaž se zapomenout na příkoří, která si zažil/a ve třídě minulé. Vím, že je to obtížné, ale pokud budeš již od začátku předpokládat, že Tě nebudou brát ani tito spolužáci, začneš se chovat jako outsider a oni Tě tak začnou vnímat také. A horor začne nanovo. Tento jev se nazývá „Sebenaplňující se proroctví“ a spočívá v tom, že se nám stane to, co očekáváme, že se stane. A pro případ šikany to skutečně platí.
Neboj se tedy, v nové třídě začínáš s čistým štítem a není tedy důvod, aby Tě minulost doprovázela i sem. Usmívej se, buď milý/á, měj rád/a sám/sama sebe a budou Tě mít rádi i ostatní. Hodně štěstí :-)
-anička-
|