https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 06.11.2025

Láska

11.09.2025 08:24

Dobrý den, ještě k mému vztahu - pravidelně se hádáme z nedostatku času z mé strany. Od začátku jsem mu řekla, že nemám na vztah čas. Jsem extrémně časově vytížená. Pracuji i 13 hodin denně sedm dní v týdnů v kuse. Pak mám pár dní volno. Ty chci strávit se svou rodinou, ale on je chce strávit se mnou - což pro mě znamená dvanáct hodin autobusem jedna cesta. Což je to poslední, co po třech týdnech práce, kde nemám ani dvě hodiny volna, co bych fakt potřebovala. A on to vůbec nechápe. Respektive tvrdí, že ano, ale stejně se ke mně chová, jak kdybych byla na dovolené a nerozumí, z čeho můžu být unavená. V jedenáct v noci padnu do postele vyčerpáním a za deset hodin začínám znova. A takhle jedu v kuse celé týdny už dvanáct let. Zatímco on je doma od odpoledne a o víkendech se kope do zadku. Zatímco já jsem ráda, když se stihnu občas najíst. A to minimum volného času, který po měsíci mám, nebudu trávit ještě cestou za ním. On by sice přijel, ale ani na to nemám energii se mu věnovat a radši jsem sama. On mou vytíženost nechápe, protože to nikdy nezažil. Má volný každý víkend, já ne a pak se diví, proč jsem unavená a proč za ním těch dvanáct hodin nedojedu, když on musí být přes týden v práci, zatímco já si můžu dovolit (!!!) mít volné pracovní dny (které mi závidí) po třech týdnech bez odpočinku. Je to jak házet hrách na zeď. Hádáme se kvůli tomu každý měsíc, ale on to pořád ignoruje. Mám ho plný zuby. Sedí na zadku a nerozumí, že já se sotva stihnu najíst.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

10.09.2025 13:56

Dobrý den, píšu nevalné pokračování. Celé ty týdny na videohovorech se mnou rád vedl hluboké konverzace - převážně o tom, jak se unahlil, když se měl oženit a dokonce neplánoval ani dítě. Využila jeho opilosti. To jsem psala minule. Jeho zájem jaksi velice rychle ochladl. Najednou si není jistý ničím. Na rovinu řekl, že nechová ke mně tak silné city jako já k němu, ze je najednou jeho žena milejší a svatby nelituje, vlastně to bylo to nejlepší, co ho mohlo potkat. Prostě přesný opak toho, co mi vtloukal do hlavy den co den celé týdny předtím. Nerozumím tomu. On to omlouvá tím, že měl v hlavě díky vzrušení se setkání se mnou zmatek a teď už má pomalu jasno před očima. Co z toho si mám vzít, že je pravda? Celé týdny byl nešťastný, ještě před týdnem mi tvrdil,že se pohádali, že ji vmetl do tváře, ze svatby lituje, dokud se nerozplakala a ze dne na den si hraje na šťastnou rodinku.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

09.09.2025 08:58

Dobrý den, vezmu to tedy po pořádku.
Jsem už rok a půl ve vážném vztahu. Žádný vztah jsem ani nehledala, ale prostě jsme si rozuměli. Hlavně je to hodný kluk, který by pro mě udělal vše. Zařídil mi byt a dělá vše, co mi na očích vidí. Zkrátka ideál. Plánuje se mnou budoucnost, nebránil by se ani dítěti. Přestože jsem mu řekla, že by možná bylo lepší si najít někoho jiného, smetl to ihned ze stolu, že chce vždycky jenom mě a vůbec je na mě obecně hodně fixovaný. Mám ho ráda, ale život bez něj si umím představit.
A před měsícem jsem se díky své práci seznámila s dalším mužem. Chemie mezi námi by se dala krájet od první chvíle. Je přesně můj typ. Fyzicky i mentálně. Živočišný, takový jako já. Žádná nuda večer u televize jako s mým přítelem, kterého na nějaký adrenalin nebo spontánní sex neužije. Jenže je ženatý a má malé dítě. A teď k jádru pudla - tři týdny jsme byli denně v kontaktu po našem prvním setkání pouze přes videohovory, poněvadž jsem byla daleko. Během těch tří týdnů se mi denně svěřoval s tím, že se oženit nechtěl, že nechtěl ani dítě, ale podvedla ho tím, že využila situace, kdy byl opilý a teď jen svědomitě koná svou roli, ale šťastný se necítí. Mrzelo ho, že mě nepotkal dřív, jinak by nemusel nic z toho vůbec řešit. Na prvním místě je pochopitelně jeho dítě. Poté také společný majetek a reputace na vyšším postu na malém městě. Přemýšlí, co bude dál. Rozvod sice nevylučuje, ale samozřejmě se mu do toho kolotoče moc nechce. Jsem do něj úplně zblaznena. Cítím se občas provinile vůči příteli, ale s ním si umím představit vztah víc. Jenže to v této chvíli asi nepřichází v úvahu. A hlavně nedržím v ruce to hlavní eso - neznáme se natolik dlouho, aby dal přednost mně. Je to pro něj všechno čerstvé a má v hlavě zmatek. Přestože jsem mu řekla, že budu na jeho straně, ať se děje cokoliv. Viděli jsme se po třech týdnech tento víkend osobně. Samozřejmě jsme se na sebe hned vrhli. Ta chemie mezi námi asi ani nedá popsat slovy. Stačí se na sebe podívat a nemusíme ani nic říkat. Oba to cítíme. Ale co teď dál. Samozřejmě ví, že ho chci jen pro sebe, ale zdráhá se samozřejmě všeho okamžitě vzdát. Prostě přemýšlí a já se musím naučit trpělivosti. Tím spíš, že nežijeme od sebe zrovna kousek a já do jeho města dojizdim jednou za x týdnů za prací. To čekání je ubíjející. Jak ho mám získat na svou stranu? Nejvíc mě mrzí, že považuje můj zájem o jeho osobu za krátkodobou hormonální bouři a ne trvalý cit, který by stál za to, aby kompletně překopal svůj život.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

05.09.2025 11:30

Ahoj, poznali jsme se teprve před měsícem, ale od první chvíle to mezi námi jiskřilo. Pak jsme denně byli v kontaktu a zjišťovali, že si ohromně rozumíme. Bohužel jsme ale oba ve vztahu, on dokonce v manželském. Celou dobu jsme rozebírali, co nám ve vztazích chybí. Zkrátím to - tento víkend jsme se těšili na dlouho očekávané rande. Hlavně já jsem byla do něj zblaznena a on po letech manželství nevěřil, že někdo jako já z něho může být tak naměkko. Včerejší video hovor ale změnil všechno. Začal pochybovat, proč se mi vlastně tak líbí a jestli to náhodou není z mé strany lest, jak mu zničit život nebo že si dokonce naše videohovory nahrávám a pak ho můžu u manželky vydírat! Byla to taková rána do srdce, že po pár zprávách, kdy se začal omlouvat, že to tak nemyslel, že jsem ho špatně pochopila, že mi to vysvětlí, že mi nechtěl ublížit, přišla nekompromisní blokace z mé strany. Byla jsem do něj opravdu zamilovaná.
Zítra, kdy rande mělo proběhnout, musím odjet do jeho města pracovně tak jako tak a mám strach, že přijede ke mně do práce (ví kdy a kde dělám) a bude se mi chtít omlouvat. Já mám ale strach, že mi tak strašně ublížil, že bych setkání s ním nedala.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

18.08.2025 16:01

Dobrý den,
potřebovala bych se svěřit. Na konci minulého roku jsem se seznámila s cizincem, chtěl tady v ČR studovat a žít tu natrvalo. Zpočátku jsme byli kamarádi, ale přerostlo to ve vztah.
Nikdy bych neuvěřila, že budu mít někdy vztah, je to můj první vztah v životě. Víte asi, že předtím jsem měla zkušenost s tamtím kamarádem, ale on mou lásku neopětoval, jen jsem byla zoufalá a ráda aspoň za něco.
Tento vztah byl něco naprosto úžasného, zjistila jsem, že se k sobě úžasně hodíme. Akceptoval i můj problém se sexem -zkrátka normální sex jsme spolu nikdy neměli, respektoval, že (zatím) nechci, dělali jsme jiné, především nekoitální praktiky. Prý mu to nevadí. Máme spolu moc krásných zážitků, byl to opravdu dokonalý vztah.

A pořád by byl - jenže bohužel se mu nepodařilo studium, takže musel ČR opustit. Když mi to oznámil, tak jsem tomu odmítala věřit...dokonce jsem ani moc neplakala...nevím proč, asi jsem to v sobě chtěla vnitřně popřít. Do původní vlasti se vrátit nemůže, musel odjet do USA, kde bude bydlet u své matky a otčíma. Vůbec se mu tam nechtělo, plakal, že chce zůstat tady, ČR je skvělá země, do USA se mu nechce a se svou matkou nemá dobrý vztah, nechtěl ji už ani nikdy vidět.
Ale stalo se to...v pátek jsem ho doprovodila na letiště a odletěl...plakali jsme oba...teď jsem zničená, nevím, co si počít.
Chceme být spolu, ale nejde to...vlastně jsem až dodatečně zjistila, že to možné vlastně bylo...bavili jsme se kdysi, jestli by mu nepomohla svatba...prý ne, jelikož by musel v ČR žít 2 roky, aby mohl uzavřít sňatek. Jenže jsem zjistila, že to není úplně pravda, mohli jsme se vzít a tím by dostal dlouhodobý pobyt (nikoli trvalý). No, zjistila jsem to dost pozdě...navíc svatbu po 8 měsících málokdo plánuje.
Teď je už tři dny v USA a já jsem totálně zničená. Prý tam musí zůstat aspoň 5 let, vycestovat dříve nemůže. Navrhl mi, že příští léto tam můžu přijet na prázdniny - aspoň něco. Jenže sám mi vyjádřil obavy, že po tak dlouhém odloučení to už nebude ono, budou z nás spíš jen kamarádi. Tak jsem navrhla, že bych se po nějaké době mohla za ním odstěhovat do USA. Jenže jsem si začala zjišťovat podmínky a vůbec to není snadné. Můžu pracovat z domova - ale v USA to je prý nelegální, abych pracovala online pro českou společnost. Zkrátka jsem studovala podmínky, jak se tam dostat a legálně je to velice obtížné...ostatně můj přítel tam defacto taky není legálně, pracovat taky bude ilegálně (jako zbytek jeho rodiny).
Okolí mi říká, ať se na něho vykašlu, že to stejně nemá cenu, teď tvrdí, že mě miluje, za pár měsíců mi už ani nenapíše. Vždyť já sama se toho bojím, že ten vztah ochladne a najde si v USA jinou. Chci tam jít za ním...ale od toho mě všichni odrazují...On sám tvrdí, že asi by to šlo, i když to nebude snadné a nejspíš se mi život migranta, který nepracuje úplně legálně líbit nebude.
Navrhla jsem mu tu svatbu - škoda, že jsem to zjistila tak pozdě, že je to takto možné. No, jenže on se obává, že kdybychom to udělali a stala by se nějaká chyba (při procesu, zamítnou nám žádost, už spolu nebudeme chtít být), tak tím ztratí i možnost pobytu v USA úplně. Podle toho co mi tvrdil, pokud vydrží v USA 5 let nepřetržitě, bude tam smět zůstat legálně.
Opravdu nevím, co dělat, v jednu chvíli si říkám, že nějaké řešení, jak být spolu najdeme, v další chvíli brečím, že je vše ztraceno.

Zaslal: deNina (26 let)

Naše odpověď

...5799 5800 5801

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Láska