https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 09.12.2024

Rodina

30.10.2024 20:27

Dobrý den, chtěla bych poradit v oblasti, ve které si moc nevím rady. Nejde teď o moji osobu, ale o moji sestru. Ona se za poslední rok hrozně změnila. Skoro ji ani nepoznávám. Přes prázdniny a tím, jak nastoupila na střední se to ještě zvýraznilo. Bude jí za pár měsíců 16 a její chování…. fakt si nejsem úplně jistá, jestli je to v pořádku. Je toho celkem hodně, ale zas ji nechci nějak pomlouvat. Spíš mi přijde, že riskuje nějaký průser a sama si to nepřipouští. První taková věc, že už začala sexuální život, ale nemá stálého kluka. Co vím, tak to měla s několika kluky tak jen nějak různě. Že by ale řešila antikoncepci..…to vůbec. Jednou mi řekla, že buď kondom nebo se udělá mimo. Nevím, nechci se v tom moc rýpat, ale za mě to není dobré chování. Sama vím, že zde stačí málo a je z toho velký problém. Další věcí mě už docela i naštvala. V pátek přišla po půlnoci domů z nějaké akce ve stavu, který určitě nebyl dobrý pro holku v jejím věku. Rozhodně něco pila a málo toho taky nebylo. A není to poprvé. O prázkách už to udělala několikrát. Já jí nechci něco zakazovat nebo něco takového. Já si stejně myslím, že nějaké zákazy, příkazy zde budou spíše kontraproduktivní. Co si o to myslíte? Na jednu stranu vím, že to už není dítě, ale dospělá taky není. Z mého pohledu by měla začít brát nějakou formu antikoncepce, když už vede sexuální život.
Předem děkuji.

Zaslal: Terinka (20 let)

Naše odpověď

31.05.2024 07:30

Ahoj, vlastní máma mi už o dětství ubližuje, slovně. Říká mi, že jsem svině, husa a bůh ví, co ještě. Dělala to už době puberty. Když jsem otěhotněla, tak mě bohužel nazvala kurvou(měla jsem tehdy stálého přítele), otěhotněla jsem poprvé v 19, ale je fakt, že jsem tehdy ještě studovala. Můj otcim právě, když jsem v pubertě dost chlastal a poté dělal rámus. Přišel domů a řval na celý barák taky ošklivý slova. Máma vždy raději někam utekla, když se tohle stalo, aby se nepouštěl do ní, ale do nás. Jednou se takhle pouštěl do mojí mladší ségry u ní v pokoji. Asi jsem tehdy chtěla jen zaměřit pozornost spíš na sebe, tak jsem na něj zařvala, ať nás nechá taky vyspat, že když je po práci, dělal spíš noční, tak ho taky nebudim. On tenhle rámus dělal v týdnu třeba ve dvě ráno a my vstávali do školy... Vrátila jsem se zpátky do postele. Přišel za mnou, sedl si na mě a začal se mnou třást, co si to dovoluju.... V 17 mě osahaval. Jakoby chtěl, abych si na něj tehdy sedla, na klín a začal mi sahat pod pyžamo na zadek. Řekla jsem to máme. Začala po mě tehdy ječet, že jsem svině a že určitě lžu, tahala mě za vlasy. Bohužel nebylo zbyti a já musela k nim na barák i se svými 2 dětmi (psychické domácí násilí) říká mi tak i před dětmi. Řekla třeba i moji dceři 8lety, že její máma je neschopná svině apod. A já nevím upřímně, co mam dělat. Mám další 4 sourozence a ona se tak chovala vždy jen ke mě. Upřímně možná teď napíšu něco hnusného, ale opravdu nemám ráda svoji vlastní mámu. Slabé slovo. Nenávidím svou mámu. Ona je důvod toho, proč se sebou nechám zametat, protože si v hlavě myslím, že vsi vlastně nic jiného nezasloužím.

Zaslal: sindy*2 (27 let)

Naše odpověď

14.05.2024 09:39

Milá poradno,
jsem v 5. měsíci těhotenství. Po dítěti jsem ale nikdy netoužila. Manžel ano, já ne a protože byly nějaké komplikace, tak nějak jsem si už myslela, že se ani nezadaří... Tak jako tak mi sex absolutně nic neříká a nejradši bych vždy žila bez něj, ale to už je asi spíše jiné téma. No, prostě k tomu došlo. O potratu jsem ani neuvažovala, ani teď nemám myšlenky, že bych chtěla, aby to malé zemřelo. To ne, manžel se na něj těší, prarodiče také ale já ne... Spíš mám pořád sobecké myšlenky, že pak budu padat únavou, budu se muset věnovat jen dítěti a na mé zájmy nezbyde čas a hlavně ani energie. Už teď bývám často unavená a bez energie. Mým hlavním zájmem je můj pes, procházky s ním a jeho trénink. Netrénuji s ním někde na cvičišti ale doma a na procházkách. Ale už teď když nemám energii na trénink s ním tak mě to deprimuje a co teprve jak to bude potom... Když je mi blbě, tak často vyčítám manželovi, že to kvůli němu je mi blbě a kvůli němu pak nebudu mít energii na nic jiného než na dítě, které jsem nechtěla, a to kvůli němu budu trpět a rodit někde v nemocnici... Nemáš nějaký tip jak se s tím vším srovnat? Většinu času se snažím být s tím vším tak nějak smířená, ale často mi to nejde... Jinak se manžel snaží, stará se, vaří mi, vím že si výčitky nezaslouží... Prarodiče mi s hlídáním v budoucnu asi pomohou omezeně, mamka je nemocná, táta je vytížený častým hlídáním dětí švagrové, manželovi rodiče jsou daleko a tchyně stále pracuje... Má představa je, že budeme s tátou, se psem a dítětem jak to půjde chodit na procházky. Manžel do práce dojíždí, sice říká, že bude pomáhat, ale bude určitě taky unavený, obzvláště pokud budu v noci vstávat, tak ho budu taky asi (a nejen já) budit... Chápu, že nikdo předem neví jak to bude vypadat, ale tadytěm dle mého pravděpodobným obavám se neubráním. Jak prosím přijít na pozitivnější myšlenky, když svou vysněnou náplň života v mateřství nevidím? Jedno pozitivum vidím a to, že si odpočinu na nějakou dobu od pracovního stresu... Ale zase skočím do jiného stresu... Děkuji a přeji hezké dny.

Zaslal: neznalá (32 let)

Naše odpověď

20.07.2023 08:32

Dobrý den. Potřebovala bych s něčím poradit. Bavím se teď s jedním klukem a myslím, že si rozumíme a jde to tak nějak dobře. Je o rok starší, tudíž chodil do deváté třídy. Ale jeho třídní byla moje teta a úplně se v lásce neměli. On to nijak neřeší, ale jaký postoj k tomu budou mít třeba jeho rodiče? Ti ji totiž také moc nemusí a bojím se, že by mě kvůli ní neměli radi také. Děkuji předem za Vaši odpověď

Zaslal: Meredith123 (14 let)

Naše odpověď

09.12.2021 21:46

Dobrý den. Je tu jedna věc co mě moc trápí, moje mamka není ze mě moc šťastná protože mám pochybnosti o své sexualitě. Chtěla bych aby jsme si pomáhali a ne se hádali ale ona mě po tom co jsem jí řekla že se mi líbí holky víc než kluci tak mě vidí jinak a i jinak se ke mě chová. Je to pro mě těžké a bojím se čím dál víc o tom s ní mluvit. Často na mě kvůli tomu křičí a já nevím co dělat.

Zaslal: Elio (14 let)

Naše odpověď

...553 554 555

https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Rodina