Dokázal bys odpustit partnerovu nevěru? Troufám tvrdit, že většina lidí si to nedovede představit. Nevěra pro ně znamená automatický konec vztahu. Jiní si dovedou představit, že za určitých okolností by se s ní zvládli vyrovnat. O odpouštění nevěry, polehčujících okolnostech a dalších souvislostech bychom se mohli bavit hodiny. Dnes bude ale diskuze o tom, co to ta NEVĚRA vůbec je.

Jako nevěru většinou označíme sex s někým jiným, než s partnerem. Většinou také polibky nebo jiné intimní doteky, které jsou většinou rezervovány pro partnery. Existuje také nevěra “emocionální”. Ta se děje tehdy, když se člověk otevírá, svěřuje, hledá podporu a laskavá slova v osobě, která není jeho partnerem. To všechno jsou totiž taky formy “intimity”, která je pro partnerství typická. “Úkolem” našeho protějšku je naplňovat některé naše emocionální potřeby - ve vztahu si povídáme o proběhlém dni, probíráme starosti, ptáme se na názor druhého, děláme si navzájem radost, občas se na sebe naštveme, ale pokud je vztah pevný a bezpečný, tak od sebe neutíkáme a problémy řešíme a mluvíme o nich. Trávíme spolu čas, tvoříme společné vzpomínky a zážitky, překvapujeme se navzájem… Pokud si na tohle ovšem najdeme jinou osobu, se kterou sdílíme naše cítění a prožívání, a dokonce třeba diskutujeme problémy partnerského vztahu, je to dost na hraně emocionální nevěry. Najednou totiž sdílíme ten “emocionální intimní” prostor s někým, kdo je tam navíc.

Emocionální nevěra je takovou šedou zónou. Mnoho z nás má přátele opačného pohlaví, a s přáteli je běžné probírat osobní a do jisté míry “intimní” témata. Je normální trávit s nimi čas, může docházet i k určitému, nevinnému, fyzickému kontaktu - občas se obejmeme, dáme si pusu na tvář, kamarádským gestem může být třeba masáž ztuhlého krku. Jenže kdy už je to moc?

Odpověď není snadná. Na jednu stranu je to moc tehdy, když to jednomu z partnerů nevyhovuje. Když se mu zdá, že je fyzického či emocionálního kontaktu s “kamarádem” až příliš. To ale ještě neznamená, že se o nevěru skutečně jedná. Záměry druhého partnera mohou být úplně nevinné, přesto by se měl pocity svého protějšku zabývat. Pokud je zlehčuje a mávne nad nimi rukou, jako nad přehnanou “žárlivostí”, buď na pozoru. Taková je oblíbená taktika manipulátorů. Pokud se ti zdá, že něco není v pořádku, oslov partnera v klidu a pověz mu, jak se cítíš, když ho vidíš jednat s kamarádem/kamarádkou určitým způsobem. Jak už jsme si říkali, jedním ze znaků bezpečného a pevného vztahu je to, že spolu partneři mohou mluvit otevřeně o tom, co se jim honí hlavou. A to bez toho, aniž by je ten druhý znevažoval. Ideální přístup partnera, který má kamaráda opačného pohlaví je takový, že si tě vyslechne, ujistí tě, že o nic nejde, a zároveň se zkusí nad svým jednáním zamyslet. Jestliže má s kamarádem/kou prostě skvělý vztah, výbornou možností je, tě do něj zapojit. Čas můžete přeci trávit všichni společně!

Pokud se partner chce nevěry opravdu dopustit, nezabráníš tomu. Může jít o jednorázovou záležitost s někým úplně neznámým, může se to také samozřejmě vyvinout postupně, klidně i z toho prvotně přátelského vztahu. Co je důležité, je s partnerem otevřeně komunikovat o vlastních nejistotách, a to pokud možno v klidu a bez výčitek - to, že se cítíš nejistě neznamená, že partner opravdu dělá něco špatně. K tvým pocitům by měla tvá drahá polovička vždy přihlédnout a nezametat je pod koberec. Ani ty vlastní pocity neignoruj, intuice je mocná a dovede napovědět, že je ve vztahu něco v nepořádku, na druhou stranu žárlivost je občas potvora a dovede nás přimět k impulzivnímu až nelogickému jednání, které může vztahu uškodit. Důvěra je základním kamenem spokojeného partnerství, ale buduje se postupně skrze naslouchání, komunikaci a reflektování potřeb a pocitů toho druhého.