Člověk je tvor společenský. Někdo z nás více, někdo méně. V prvních letech života jsme součástí malého uskupení lidí, naší rodiny, v níž bychom se měli cítit dobře a bezpečně. Dovršením třetího roku života pomalu přichází proces socializace (začleňování se do lidské společnosti), který nás provází celým naším životem. Dítko zprvu začne navštěvovat mateřskou školku a stane se tak součástí určitého dětského kolektivu. Ve školce a později na základní škole se prohlubují naše sociální dovednosti – učíme se poznávat druhé lidi a navazovat první kamarádské vztahy, učíme se komunikovat s druhými, vyslovovat naše myšlenky, potřeby a přání, též naslouchat výpovědím druhých lidí, učíme se respektovat autority (naše učitele) a dodržovat určitá pravidla. Záměrně používám slovíčko - učíme, protože s výše zmíněnými sociálními dovednostmi se člověk nerodí, ale učí se je stykem s ostatními lidmi. Je zajímavé, že každý z nás má potřebu společenského kontaktu trošku odlišnou. Záleží na naší povaze, výchově atd. Někdo je více uzavřený, tichý a samotářský, tvoří si méně pevných a hlubokých vazeb a někdo je zase pravý opak – rád o sobě povídá, je rád součástí větší skupiny lidí, má radši více kamarádů, které většinou nemá potřebu poznávat příliš do hloubky. Ani jeden z těchto dvou typů lidí není horší, záleží pouze na nás samotných, jaký druh sdílení a jaký typ vztahů nám vyhovuje.
Život je náš velký učitel, a tak před nás občas předkládá docela komplikované situace a čeká, jak se s nimi vypořádáme. Takovou nelehkou situací může být třeba skutečnost, že se vaši rodiče rozhodnou přestěhovat se do jiného města. Ve vašem životě nastane veliká změna. Musíte rázem opustit rodné město (vesnici), svoji školu, třídní kolektiv, vaše učitele, své kamarády, vedoucí zájmových kroužků, své příbuzné atd., a najednou kráčíte do něčeho nového, dosud nepoznaného. Začnete se zaobírat myšlenkami, jak se vám bude líbit ve vaší nové škole, jací budou vaši budoucí spolužáci, učitelé, jestli si v novém městě najdete nějaké kamarády, jaké koníčky tam budete moci provozovat atd. V hlavě spousta myšlenek a odpovědi žádné. O budoucnosti totiž nikdo z nás nic neví... Hlavní je ovšem nepropadnout nostalgii a netruchlit nad tím, co ztrácím, ale směle a odvážně s hlavou vztyčenou kráčet vstříc nadějné budoucnosti (aneb jaký si to uděláš, takový to budeš mít).
Opravdu nezáleží jen a pouze na tom, jaký bude nový kolektiv spolužáků, ale také hodně záleží na nás, jestli nás přijmou, nebo ne. Každý z nás by si měl napřed ujasnit svá očekávání, co vlastně od nového kolektivu chce. Není dobré nasazovat laťku příliš vysoko a chtít být hned nejoblíbenějším členem kolektivu, Donem Juanem, vrchní obletovanou krasavicí, vrchním bavičem, či vládcem vesmíru. Zcela postačí, když vás budou spolužáci přijímat a vy se mezi nimi budete cítit dobře. Ale všechno chce svůj čas. Chcete-li zapadnout do nového kolektivu je zprvu nejlepší naučit se být dobrým, tichým, pozorovatelem. Vnímejte jaká jsou pravidla nového kolektivu, jak se k sobě spolužáci navzájem chovají, kdo se nejvíce snaží prosazovat, kdo se drží zpátky, jaké jsou mezi spolužáky vztahy. I pouhým pozorováním se toho můžete o druhých mnoho dozvědět a může vám to pomoci při vybudování vašich nových vztahů.
Při počátečních setkání se spolužáky se nevyplácí žádný nátlak a křečovitost. Nesnažte se hned za každou cenu co nejrychleji zapadnout. Seznamujte se s druhými pozvolna. K získání vzájemné důvěry je třeba, aby oni se dozvěděli něco o vás a vy zase o nich. Nový kolektiv si musí zvyknout na novou tvář a vy zas musíte přijmout spoustu nových lidí do svého světa. Když se seznamujete se skupinou lidí je velmi dobré naslouchat druhým. Nejdřív naslouchejte, pak mluvte. Přeci jen vy jste nováček a tudíž je fajn přicházet s troškou skromnosti a pokory. Buďte přátelští a nebojte se navazovat drobné kontakty tím, že si budete se spolužáky povídat o těch nejobyčejnějších věcech. Stačí si říci pár vět a už si nebudete tolik cizí. Buďte otevření poskytnout někomu drobnou pomoc, též buďte ochotni drobnou pomoc přijmout. Laskavost oplácejte laskavostí. Udělá-li někdo vstřícný krok, udělejte hned dva.
Všímejte si toho, jak na vás druzí lidé reagují. Někomu jste sympatičtí více, někomu méně. S někým máte podobné koníčky, s někým ne. S někým cítíte, že si budete rozumět, s někým ne. Určitě není nutné zalíbit se každému. Vlastně to ani nejde. Je dobré si uvědomit i sám za sebe, kdo je mi sympatický a koho bych rád blíže poznal. Když budete dobrými pozorovateli, poznáte, že existují různé typy lidí – vůdčí osobnosti, lidé, co se rádi podřizují a přizpůsobují, tiší a klidní lidé, temperamentní, divocí a hluční lidé, komici a šašci, lidé, kteří potřebují být důležití, všeználci a rozumbradové, lidé plaší a nesmělí, lidé s konstruktivním myšlením a lidé s destruktivním myšlením, lidé rezervovaní (neprojevují emoce), lidé, kteří emocemi přímo srší, vlci samotáři, superspolečenští tvorové, chroničtí pomlouvači a drbny, lidé optimističtí, lidé pesimističtí atd., jistě vás samotné hned napadá spousta dalších povahových rysů a stylů chování. Uvědomte si s jakými lidmi jste si povahově či myšlením blízcí a s kým si budete rozumět. Buďte sami sebou a nebojte se postupně projevovat své já. Pokud je nějaký spolužák vstřícný, nebojte se překonat ostych a sdělit mu něco o sobě. Mohou to být vaše postřehy, myšlenky, dojmy, nápady, pocity, přání - vlastně cokoliv z vašeho nitra. Pomalu si najděte témata, o kterých si můžete společně otevřeně povídat, najděte si i aktivity, které můžete společně podnikat. Povídejte si o tom, co máte rádi, o tom, co vás zajímá, o svých koníčcích, o svých odpoledních plánech, o tom, co zrovna zažíváte ve škole, o svých sourozencích, nebo o čemkoliv jiném. Nebojte se druhým otevřít a nezapomínejte jim naslouchat.
I když jste třeba plaší a ostýchaví, je dobré se z kolektivu sám nevyčleňovat. Nestranit se druhých. Pokud se pořádá nějaká společná stmelovací akce, nebojte se přijmout pozvání, případně se zeptat, zda se můžete připojit. Spolužáky je dobré poznávat i mimo školu, tam se totiž můžete všichni zcela svobodně projevovat a věnovat se činnostem, které vás baví (sport, výlety, kino, koncerty, oslavy, ...) Klidně můžete i vy sami přijít s nějakým návrhem, zkuste nějakou milou zábavu pro spolužáky zorganizovat. Nebojte se odmítnutí, na tom není nic špatného. Každý vždycky nemá na všechno čas a náladu. Většinou si myslím, že se však najde někdo, koho váš návrh zaujme a potěší.
A co říci závěrem? Pro zachování dobrých vztahů mi zbývá už jen jedno doporučení: Nekritizujte cizí lidi. Kritizujte (citlivě) pouze lidi, které máte rádi a na kterých vám záleží. Pokud víte, že se dotyčný vaší kritikou nebude zaobírat a nezváží si sám, jestli na ní nemůže být kus pravdy, nemá smysl ji vůbec vyslovovat. Kritizování cizích lidí akorát kazí náladu vám i jim a ničemu neprospívá. Mnohem lepší je snažit sám žít podle svých hodnot, myslet pozitivně, snažit se jednat poctivě, čestně a v zájmu vašeho i všeobecného dobra, pracovat na sobě a ne se snažit předělávat druhé. Chceš-li změnit svět, změň nejdříve sám sebe a skrze sebe pak celý svět. Přeji Vám, ať jste úspěšní při budování krásných a naplňujících přátelských vztahů. Jsou jedním z vydatných pramínků šťastného života tady u nás, na zemi.
-Markéta-
|