| 26.02.2025 14:20 | Dobrý den
Mockrát děkuji za odpověď. Dle vaší první reakce - na co čekám ? No vzhledem k tomu že ji asi mám rád nechci to pokazit. Předtím jsem na radu jednoho kolegy zkusil pozvat na schůzku jinou - ta mě odmítla s tím že nechce pokazit nás přátelský vztah kdyby nám to nevyšlo. Díky tomu si rozumíme lépe než předtím.
Zpět k této - marodil jsem a po asi 12 dnech jsem se vrátil. Přivítali jsme se s krásným pozdravem - ona mě ,,ahoj miláčku,, a já jí ,,ahoj zlatíčko,, její krásný úsměv mi udělal takovou radost.
Osobně jsme se bavili kam a kdy bychom i zašli. Jen musíme najít společný volný den. Přesto mám strach a trému. Včera (úterý) jsme si psali a je ochotná se mi přizpůsobit a jít se mnou prý někam.
Ještě jedna drobnost která nevím jakou má hodnotu. Byla na tetování která si nechala udělat mezi prsa. Poslala mi fotku kde si je zakrývá - nic není vidět přesto vidím část prsou a i to tetování samozřejmě.
Na závěr jen ještě jedna věc nebavili jsme se spolu o tom ale zjistil jsem to až před pár dny - je jí 19 a je tim pádem o 15 let mladší než já.
Děkuji za případnou radu nebo cokoliv. | | Zaslal: Iris954 (33 let) | | Naše odpověď |
|
| 11.02.2025 17:22 | Dobrý den,
Rád bych se zeptal na jednu drobnost. Pracuji v obchodě (supermarket) je nás tam hodně ale v poslední době jsem se sblížil s jednou kolegyní. Při práci si občas pomůžeme řadíme si. Smějeme se spolu když si povídáme.
V posledních pár dnech jsme se jen tak z ničeho nic začali i oslovovat milé a roztomile. Ona mi říká miláčku a zlatíčko. Já jí říkám kočičko. Občas jí při tomto oslovení pohladim po ramenou. Jednou nebo dvakrát nastala taková roztomilá situace když za mnou proběhla a velice šťastně mě pozdravila.
Když jsem s ní pak občasné po celý den se střetával cítil jsem se šťastnej. Nyní jsem nemocnej doma a píšeme si. Citim že mi chybí a občas na ni myslím.
Zatím nevím jak.svtim naložit. | | Zaslal: Iris954 (33 let) | | Naše odpověď |
|
| 27.12.2024 17:54 | | Ahoj, máme se s partnerem rádi, ale jsou tu věci, které z mého pohledu moc nechápe. Mnohem více pracuji, zhruba o 200 hodin měsíčně víc než on. Důvod je jasný - žije zadarmo s rodiči, kteří ho ještě dotují, zatímco já musím od 18ti žít z vlastní kapsy. A on nechápe, že když se sejdeme, chci spíš odpočívat nebo nemám prostě čas, nemám tolik volných víkendů, musím se živit sama, mně nikdo nájem nezaplatí. Říkala jsem mu to mockrát, ale "sytý hladovému nevěří". Když makám x týdnů v kuse, fakt nemám náladu ani energii ještě trávit jediný volný víkend s jeho rodinou, když mi třeba chybí ta moje. A musím se věčně rozhodovat, komu věnuju svůj vzácný čas. Bohužel to nechápou ani jeho rodiče a žijí v domnění, že o víkendech mám prázdniny a podle toho se mnou jednají - jak můžu být unavená a proč si na něj neudělám čas. Zvažuju do budoucna rozchod, protože to nedávám a jen mě to vyčerpává. | | Zaslal: Helča1994 (30 let) | | Naše odpověď |
|
| 31.08.2024 17:26 | Dobrý den,
od minule se nic nezměnilo. Docházím k psycholožce, ale je to pořád stejné - neustále brečím, některé dny i 5 hodin v kuse, někdy mívám záchvaty sebepoškozování. Prostě žít nechci. Je to všechno k ničemu. Bez něho je prostě může život prázdný. Nemám v životě nikoho, s kým bych si rozuměla. Nezvládám už nic, jsem na tom tak psychicky špatně, že už skoro ani nevycházím z domu, jelikož mívám časté záchvaty. Nepomáhá opravdu nic. Nikdy nebudu mít přítele, natož děti. Děti už vlastně ani nechci, musela bych v těhotenství chodit na gynekologii, a pak rodit, což dělat nechci. Kamarádky nemám, o koníčky jsem už dávno ztratila zájem. Rodina mě moc nemá ráda, jelikož jim moje záchvaty lezou na nervy. Dokonce mi pár z nich řeklo, ať se klidně zabiju, protože pak budou mít klid. Zkrátka se těším jen na to, až umřu, pak budu mít konečně klid. Měla jsem se smířit už dávno s tím, že zůstanu navždy sama, žádného přítele mít nebudu. Budu/jsem jen stará panna s hromadou koček. To mi říkali už před 7 lety, že jsem hloupá a že ten pravý přijde. Nepřišel doteď, jsem stará, frigidní panna. A hlavně nechci žít, neexistuje nic kvůli čemu bych žít chtěla. Opravdu nic. | | Zaslal: deNina (25 let) | | Naše odpověď |
|
| 02.06.2024 16:12 | | Dobrý den, potřebovala bych se vyzpovídat a zároveň dostat jednu radu. V práci jsem se setkala s jedním mužem, byli jsme kolegové, sedli jsme si, zároveň mezi námi fungovala vzájemná přitažlivost, spřátelili jsme se, v práci se viděli téměř 5-6 dní v týdnu, otevřeli se jeden druhému, já mu i pomáhala v těžkých situacích a po nějakém čase jsme spolu strávili i noc. Problém je v tom, že jsem k němu začala něco cítit, byla jsem jím okouzlena, ale držela si dlouho odstup, jelikož je tu hlavní věc, která mi bliká v hlavě, věkový rozdíl. Mně je 23, jemu 39. A on byl první ve všem. První rty, první intimní prožitek, první muž, co mě viděl takovou, jaká jsem. Dnes se známe opravdu dlouho, příští měsíc to bude rok, společných nocí bylo i více a tehdy měl vztah, který nebyl ideální a zkončil. Vídáme se častěji a asi 2 týdny zpátky se mě opatrně zeptal, jestli bychom mohli být oficiální. Byla jsem zaskočená, jelikož se mě nikdo nikdy nezeptal, přišlo mi zvláštní a cizí, že někdo chce právě mě. Ale řekla jsem ano. Problém ovšem je, že nedokážu dostat z hlavy jen ten věk. Bavila jsme se s ním o tom, že z toho mám strach, z hlediska budoucnosti. Až mně bude 40, jemu přes 60. Řekl, že v tom nevidí problém. Já bych chtěla vidět svět, on ho už procestoval. Myslela jsem strašně daleko , když ten vztah je doslova na úplném začátku. Řekl mi, že by si dokázal představit se mnou mít i rodinu, že by si přál mít rodinu. Oba dva milujeme děti. Máme k nim krásný vztah. Jenže, zase tu vidím problém já. Když jsme na veřejnosti, vnímám, jak se lidé dívají na nás dva. Je mi jasné, že jde opět o věk a tím nechci projevit lásku z mojí strany. Když jsme sami, ráda, ale na veřejnosti mi to nejde. Občas vypnu a projevuji automaticky i já, ale když začnu vnímat a přemýšlet, nejde mi to. Řekl mi, že mu nepřijde, že jsme spolu. Že mu přijde, že jsem taková chladná. Problém byl i v tom, že jak jsem psala, měl těžké chvíle. Bohužel řešil je alkoholem a stalo se, že jsem ho vídala častěji v tomto stavu, než ve střízlivém. Byl jiný. Koneckonců jako každý po užití alkoholu. Avšak jak jsem ho tak viděla častěji, tak jsem nemohla přestat vidět jeho druhé já, když jsme byli spolu a byl střízlivý, takový, do kterého jsem se zamilovala a odmilovávala jsem se. Kvůli jeho druhému já. Říkala jsem mu to. A on to pochopil, uznal že mám pravdu, vzal mě za slovo a začal cvičit ( včera byl poprvé) a alkoholu se přestává dotýkat. Protože chce, abychom byli spolu a ví, že tím jak ubližuje sobě, ubližuje i mně. Jen já nevím, co cítím. Nevím co dělat. Nechci to ukončit. Když je to teprve pár dní na oficiálním začátku. Jen si se vším dělám až moc těžkou hlavu a četla jsem spoustu diskuzí o věkovém rozdílu. Spousta lidí psalo, že přišlo tak o kus života, nebo že partner zemřel dřív, že přijde to, že si nebudou rozumět a tak dále. Prosím tímto o radu a nadhled a děkuji za trpělivost přečtení až do konce. | | Zaslal: Huu (23 let) | | Naše odpověď |
|
.png)