https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 08.03.2026

Láska

19.02.2026 12:38

Ahoj, zajímal by mě váš názor. Seznámila jsem se s mužem, bylo to intenzivní, velice jsme si rozuměli i po lidské stránce, ač má dítě s jinou, byly chvíle, kdy tvrdil, že skončíme spolu (jaký soud, že jsme se potýkali), že mu dávám to, co nikdo jiný, ať stojím při něm apod.
Po Novém roce nastal zlom, začal zničehonic cvičit a prohlásil, že "se chce stát lepším člověkem, že to není o mně, ale o něm". Jak byste přeložili tento rozchod?
Nedalo mi to a po x týdnech mlčení jsem prolomila ledy. Místo zavzpomínání na hezké chvíle mi odpověděl, že už ho nezajímá rychlý dopamin a že je dneska někdo "úplně jinej".
Má tahle náhlá změna dlouhodobou perspektivu? Nechápu ten obrat. Ještě na podzim tvrdil, že mu chybí svoboda vůle a cestování (kvůli dítěti - prý ho podvedla s těhotenstvím, které rozhodně neplánovali) a se mnou by měl úplně jiný život, kdyby mě potkal dřív. Dnes zahodil touhu po cestování za přesnídávky a skálopevně tvrdí, že nic lepšího na světě není. Vydrží mu to?

Zaslal: Ariell9909 (28 let)

Naše odpověď

11.09.2025 08:24

Dobrý den, ještě k mému vztahu - pravidelně se hádáme z nedostatku času z mé strany. Od začátku jsem mu řekla, že nemám na vztah čas. Jsem extrémně časově vytížená. Pracuji i 13 hodin denně sedm dní v týdnů v kuse. Pak mám pár dní volno. Ty chci strávit se svou rodinou, ale on je chce strávit se mnou - což pro mě znamená dvanáct hodin autobusem jedna cesta. Což je to poslední, co po třech týdnech práce, kde nemám ani dvě hodiny volna, co bych fakt potřebovala. A on to vůbec nechápe. Respektive tvrdí, že ano, ale stejně se ke mně chová, jak kdybych byla na dovolené a nerozumí, z čeho můžu být unavená. V jedenáct v noci padnu do postele vyčerpáním a za deset hodin začínám znova. A takhle jedu v kuse celé týdny už dvanáct let. Zatímco on je doma od odpoledne a o víkendech se kope do zadku. Zatímco já jsem ráda, když se stihnu občas najíst. A to minimum volného času, který po měsíci mám, nebudu trávit ještě cestou za ním. On by sice přijel, ale ani na to nemám energii se mu věnovat a radši jsem sama. On mou vytíženost nechápe, protože to nikdy nezažil. Má volný každý víkend, já ne a pak se diví, proč jsem unavená a proč za ním těch dvanáct hodin nedojedu, když on musí být přes týden v práci, zatímco já si můžu dovolit (!!!) mít volné pracovní dny (které mi závidí) po třech týdnech bez odpočinku. Je to jak házet hrách na zeď. Hádáme se kvůli tomu každý měsíc, ale on to pořád ignoruje. Mám ho plný zuby. Sedí na zadku a nerozumí, že já se sotva stihnu najíst.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

10.09.2025 13:56

Dobrý den, píšu nevalné pokračování. Celé ty týdny na videohovorech se mnou rád vedl hluboké konverzace - převážně o tom, jak se unahlil, když se měl oženit a dokonce neplánoval ani dítě. Využila jeho opilosti. To jsem psala minule. Jeho zájem jaksi velice rychle ochladl. Najednou si není jistý ničím. Na rovinu řekl, že nechová ke mně tak silné city jako já k němu, ze je najednou jeho žena milejší a svatby nelituje, vlastně to bylo to nejlepší, co ho mohlo potkat. Prostě přesný opak toho, co mi vtloukal do hlavy den co den celé týdny předtím. Nerozumím tomu. On to omlouvá tím, že měl v hlavě díky vzrušení se setkání se mnou zmatek a teď už má pomalu jasno před očima. Co z toho si mám vzít, že je pravda? Celé týdny byl nešťastný, ještě před týdnem mi tvrdil,že se pohádali, že ji vmetl do tváře, ze svatby lituje, dokud se nerozplakala a ze dne na den si hraje na šťastnou rodinku.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

09.09.2025 08:58

Dobrý den, vezmu to tedy po pořádku.
Jsem už rok a půl ve vážném vztahu. Žádný vztah jsem ani nehledala, ale prostě jsme si rozuměli. Hlavně je to hodný kluk, který by pro mě udělal vše. Zařídil mi byt a dělá vše, co mi na očích vidí. Zkrátka ideál. Plánuje se mnou budoucnost, nebránil by se ani dítěti. Přestože jsem mu řekla, že by možná bylo lepší si najít někoho jiného, smetl to ihned ze stolu, že chce vždycky jenom mě a vůbec je na mě obecně hodně fixovaný. Mám ho ráda, ale život bez něj si umím představit.
A před měsícem jsem se díky své práci seznámila s dalším mužem. Chemie mezi námi by se dala krájet od první chvíle. Je přesně můj typ. Fyzicky i mentálně. Živočišný, takový jako já. Žádná nuda večer u televize jako s mým přítelem, kterého na nějaký adrenalin nebo spontánní sex neužije. Jenže je ženatý a má malé dítě. A teď k jádru pudla - tři týdny jsme byli denně v kontaktu po našem prvním setkání pouze přes videohovory, poněvadž jsem byla daleko. Během těch tří týdnů se mi denně svěřoval s tím, že se oženit nechtěl, že nechtěl ani dítě, ale podvedla ho tím, že využila situace, kdy byl opilý a teď jen svědomitě koná svou roli, ale šťastný se necítí. Mrzelo ho, že mě nepotkal dřív, jinak by nemusel nic z toho vůbec řešit. Na prvním místě je pochopitelně jeho dítě. Poté také společný majetek a reputace na vyšším postu na malém městě. Přemýšlí, co bude dál. Rozvod sice nevylučuje, ale samozřejmě se mu do toho kolotoče moc nechce. Jsem do něj úplně zblaznena. Cítím se občas provinile vůči příteli, ale s ním si umím představit vztah víc. Jenže to v této chvíli asi nepřichází v úvahu. A hlavně nedržím v ruce to hlavní eso - neznáme se natolik dlouho, aby dal přednost mně. Je to pro něj všechno čerstvé a má v hlavě zmatek. Přestože jsem mu řekla, že budu na jeho straně, ať se děje cokoliv. Viděli jsme se po třech týdnech tento víkend osobně. Samozřejmě jsme se na sebe hned vrhli. Ta chemie mezi námi asi ani nedá popsat slovy. Stačí se na sebe podívat a nemusíme ani nic říkat. Oba to cítíme. Ale co teď dál. Samozřejmě ví, že ho chci jen pro sebe, ale zdráhá se samozřejmě všeho okamžitě vzdát. Prostě přemýšlí a já se musím naučit trpělivosti. Tím spíš, že nežijeme od sebe zrovna kousek a já do jeho města dojizdim jednou za x týdnů za prací. To čekání je ubíjející. Jak ho mám získat na svou stranu? Nejvíc mě mrzí, že považuje můj zájem o jeho osobu za krátkodobou hormonální bouři a ne trvalý cit, který by stál za to, aby kompletně překopal svůj život.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

05.09.2025 11:30

Ahoj, poznali jsme se teprve před měsícem, ale od první chvíle to mezi námi jiskřilo. Pak jsme denně byli v kontaktu a zjišťovali, že si ohromně rozumíme. Bohužel jsme ale oba ve vztahu, on dokonce v manželském. Celou dobu jsme rozebírali, co nám ve vztazích chybí. Zkrátím to - tento víkend jsme se těšili na dlouho očekávané rande. Hlavně já jsem byla do něj zblaznena a on po letech manželství nevěřil, že někdo jako já z něho může být tak naměkko. Včerejší video hovor ale změnil všechno. Začal pochybovat, proč se mi vlastně tak líbí a jestli to náhodou není z mé strany lest, jak mu zničit život nebo že si dokonce naše videohovory nahrávám a pak ho můžu u manželky vydírat! Byla to taková rána do srdce, že po pár zprávách, kdy se začal omlouvat, že to tak nemyslel, že jsem ho špatně pochopila, že mi to vysvětlí, že mi nechtěl ublížit, přišla nekompromisní blokace z mé strany. Byla jsem do něj opravdu zamilovaná.
Zítra, kdy rande mělo proběhnout, musím odjet do jeho města pracovně tak jako tak a mám strach, že přijede ke mně do práce (ví kdy a kde dělám) a bude se mi chtít omlouvat. Já mám ale strach, že mi tak strašně ublížil, že bych setkání s ním nedala.

Zaslal: Elena22 (29 let)

Naše odpověď

...5799 5800 5801

https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Láska