https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 21.05.2025

Rodina

17.03.2025 22:45

Hezký večer přeji. Dlouho jsem vám nenapsala ale asi už je načase. Naposledy jsem vám psala o mé situaci, ona se úplně moc nezměnila, jen jsem se s tím tak trošku zžila. Pořád bydlím u mamky, ale opustila jsem práci a zkouším práci v zahraničí. Chvilku jsem se snažila být ve Švýcarsku, bylo to fajn, ale práci jsem si nenašla, mezitím jsem na pracáku. Každopádně jsem si myslela že už takový období mám za sebou. Asi občas člověka všechny věci překvapí. Tak od začátku bych to vzala tak, že bydlím u mamky, pořád, už se to zlepšilo nebo moje psychika se zlepšila už si to tak neberu, začala jsem tak nějak trošku žít, uvědomovat si věci, smířila jsem se se spousty věcí. Byla jsem ve Švýcarsku něco málo přes měsíc a bylo to fajn, brala bych to jako hezkou dovolenou a zkušenost zároveň, ale jelikož jsem si tam nenašla práci, tak jsem si našla agenturu s tím že pojedu pracovat do Německa zatím. Každopádně v neděli mám odjet do Prahy s tím že v noci mi jede autobus do Frankfurtu kde zůstanu už. Jde o to že jsem si myslela že se rozloučím s rodinou, že s jednou ségrou to udělám tak, s mamkou tak a s další sestrou jinak neboť se nebaví. To co jsem chtěla říct je že moje starší sestra má manžela a už jsou spolu nějakých 16, 15 let. znám mě dost dlouho v podstatě od dětství kdybych to tak mohla říct. Každopádně v sobotu jsme tam byli na ochutnávce vín a každý jsme se tak trošku opili a já jsem se rozhodla spát v karavanu neboť mají malý dům. Už jsem vlastně spala usínala jsem neboť jsem byla taky opilá a najednou přišel ten její manžel do toho karavanu, lehl si na mě a říkal že mě strašně chce, potom mi sundal kalhoty a asi si myslím nemusím říkat co se stalo, každopádně to nedošlo do takové fáze že by po něm něco zůstalo jestli víte. Pak se rychle oblékl a utekl pryč a já jsem nevěděla co mám dělat tak jsem si rychle pobalila všechny věci a v takovém stavu jakým jsem byla jsem řídila až domů. Technicky vzato mu nemám nic co dokázat jenom jeho strašně snažlivou zprávu o tom jak se mi omlouvá, "že to přepískl. " Moje sestra je na mě naštvaná jenom kvůli tomu, že jsem jela domů, ale já jsem tam nemohla zůstat. Každopádně nevím jestli by tomu věřila. Domů jsem přijela ve strašném stavu, brečela jsem až utíkala jsem za mamkou, ale ta mi řekla že co bych měla dělat, že to říct nemůžu, že musím dělat jakoby nic. Absolutně nevím co mám dělat a jediný na co myslím je, abych už byla dávno pryč a už se nemusela nikdy vrátit. Takže jsem asi zase zpátky tam kde jsem byla. Asi mi zase zbyl ten alkohol a snad pevný nervy. Je jasný, že na policajty jsem nemohla jet, neboť jsem byla ve strašném stavu, ale radši to než tam zůstávat. Ani sama nevím co mi na to můžete odepsat, každopádně jsem to jenom potřebovala někomu říct, neboť vlastně nemám nikoho komu bych tam mohla říct. Takže děkuji.

Zaslal: Wee (29 let)

Naše odpověď

10.12.2024 22:32

Dobrý den,
ráda bych navázala na můj předchozí příspěvek ohledně sestry. Posledních pár týdnů jsem se snažila s ní navázat co možná nejlepší vztah a nějaké kázaní jsem hodila za hlavu, protože to by opravdu nefungovalo. Ona mě nejspíš nebere jako přímo jako autoritu, ale jako kamarádku se zkušenostmi. Mám pocit, že nějakou důvěru u ní postupem času mám a snažila jsem se s ní vést rozhovor na témata jako jak na kluky, na co si dát pozor, atd. Prostě témata, která jsou pro ni teď evidentně aktuální. Obecně já jsem víc konzervativní typ člověka. Mám stálý vztah už přes rok, a proto nějaké úlety ségry jsem docela špatně překousávala. Teď ale zpět k ní. Vyprávěla mi, že před nějakým půl rokem byla ve vztahu, ale ten nedopadl dobře a od té doby docela zanevřela na vztahy nebo spíše si chce dát pauzu. V rámci toho objevila i svět sexu a vše s tím spojené. Vypadá to, že je mezi kluky celkem oblíbená a žádaná, a proto pro ni asi není problém najít kluka na nějaké sexuální aktivity i mimo vztah. Jde o kluky 16-18 let a tedy jsou blízko jejímu věku, což si myslím, že je pozitivní. Nemyslím si, že by kluci v tomto věku jí chtěli udělat něco zlého. Ptala jsem se, jak tedy řeší ochranu a odpověděla mi, že vždy při sexu použila kondom. Nebránila by se ani hormonální antikoncepci, ale bojí se reakce rodičů, kvůli jejímu nízkému věku. Sama nevím, co je pro ni lepší. Je lepší si v takovým případech si zajistit i hormonální antikoncepci? Za mě by stejně měla vždy použít i kondom. Pochopila jsem od ní, že u ní k sexuálním aktivitám dochází na různých akcích, kde se často holduje alkoholu. Řekla bych, že zde je to dost ošemetné až nebezpečně. Vím, že lidé často dělají v opilosti věci, které by jinak neudělali atd. Snažila jsem se jí trochu varovat, ale nevím, jestli si to vzala k srdci. Možná to nemá cenu a musí to prostě poznat sama. Ještě zmiňovala, že častěji dochází k orálnímu sexu, než k tomu klasickému a neví do jaké míry je to zdravotně ok a vlastně to nevím ani já. Jasně, otěhotnět při tom určitě nemůže, ale nějaká ta nemoc se přenést může? Na druhou stranu kluci v teen věku nebudou zrovna přenašeči pohlavních nemocí nebo se mýlím? Sama jsem měla vždy za to, že při tomto se kondom nepoužívá.
Moc děkuji.

Zaslal: Terinka (20 let)

Naše odpověď

30.10.2024 20:27

Dobrý den, chtěla bych poradit v oblasti, ve které si moc nevím rady. Nejde teď o moji osobu, ale o moji sestru. Ona se za poslední rok hrozně změnila. Skoro ji ani nepoznávám. Přes prázdniny a tím, jak nastoupila na střední se to ještě zvýraznilo. Bude jí za pár měsíců 16 a její chování…. fakt si nejsem úplně jistá, jestli je to v pořádku. Je toho celkem hodně, ale zas ji nechci nějak pomlouvat. Spíš mi přijde, že riskuje nějaký průser a sama si to nepřipouští. První taková věc, že už začala sexuální život, ale nemá stálého kluka. Co vím, tak to měla s několika kluky tak jen nějak různě. Že by ale řešila antikoncepci..…to vůbec. Jednou mi řekla, že buď kondom nebo se udělá mimo. Nevím, nechci se v tom moc rýpat, ale za mě to není dobré chování. Sama vím, že zde stačí málo a je z toho velký problém. Další věcí mě už docela i naštvala. V pátek přišla po půlnoci domů z nějaké akce ve stavu, který určitě nebyl dobrý pro holku v jejím věku. Rozhodně něco pila a málo toho taky nebylo. A není to poprvé. O prázkách už to udělala několikrát. Já jí nechci něco zakazovat nebo něco takového. Já si stejně myslím, že nějaké zákazy, příkazy zde budou spíše kontraproduktivní. Co si o to myslíte? Na jednu stranu vím, že to už není dítě, ale dospělá taky není. Z mého pohledu by měla začít brát nějakou formu antikoncepce, když už vede sexuální život.
Předem děkuji.

Zaslal: Terinka (20 let)

Naše odpověď

31.05.2024 07:30

Ahoj, vlastní máma mi už o dětství ubližuje, slovně. Říká mi, že jsem svině, husa a bůh ví, co ještě. Dělala to už době puberty. Když jsem otěhotněla, tak mě bohužel nazvala kurvou(měla jsem tehdy stálého přítele), otěhotněla jsem poprvé v 19, ale je fakt, že jsem tehdy ještě studovala. Můj otcim právě, když jsem v pubertě dost chlastal a poté dělal rámus. Přišel domů a řval na celý barák taky ošklivý slova. Máma vždy raději někam utekla, když se tohle stalo, aby se nepouštěl do ní, ale do nás. Jednou se takhle pouštěl do mojí mladší ségry u ní v pokoji. Asi jsem tehdy chtěla jen zaměřit pozornost spíš na sebe, tak jsem na něj zařvala, ať nás nechá taky vyspat, že když je po práci, dělal spíš noční, tak ho taky nebudim. On tenhle rámus dělal v týdnu třeba ve dvě ráno a my vstávali do školy... Vrátila jsem se zpátky do postele. Přišel za mnou, sedl si na mě a začal se mnou třást, co si to dovoluju.... V 17 mě osahaval. Jakoby chtěl, abych si na něj tehdy sedla, na klín a začal mi sahat pod pyžamo na zadek. Řekla jsem to máme. Začala po mě tehdy ječet, že jsem svině a že určitě lžu, tahala mě za vlasy. Bohužel nebylo zbyti a já musela k nim na barák i se svými 2 dětmi (psychické domácí násilí) říká mi tak i před dětmi. Řekla třeba i moji dceři 8lety, že její máma je neschopná svině apod. A já nevím upřímně, co mam dělat. Mám další 4 sourozence a ona se tak chovala vždy jen ke mě. Upřímně možná teď napíšu něco hnusného, ale opravdu nemám ráda svoji vlastní mámu. Slabé slovo. Nenávidím svou mámu. Ona je důvod toho, proč se sebou nechám zametat, protože si v hlavě myslím, že vsi vlastně nic jiného nezasloužím.

Zaslal: sindy*2 (27 let)

Naše odpověď

14.05.2024 09:39

Milá poradno,
jsem v 5. měsíci těhotenství. Po dítěti jsem ale nikdy netoužila. Manžel ano, já ne a protože byly nějaké komplikace, tak nějak jsem si už myslela, že se ani nezadaří... Tak jako tak mi sex absolutně nic neříká a nejradši bych vždy žila bez něj, ale to už je asi spíše jiné téma. No, prostě k tomu došlo. O potratu jsem ani neuvažovala, ani teď nemám myšlenky, že bych chtěla, aby to malé zemřelo. To ne, manžel se na něj těší, prarodiče také ale já ne... Spíš mám pořád sobecké myšlenky, že pak budu padat únavou, budu se muset věnovat jen dítěti a na mé zájmy nezbyde čas a hlavně ani energie. Už teď bývám často unavená a bez energie. Mým hlavním zájmem je můj pes, procházky s ním a jeho trénink. Netrénuji s ním někde na cvičišti ale doma a na procházkách. Ale už teď když nemám energii na trénink s ním tak mě to deprimuje a co teprve jak to bude potom... Když je mi blbě, tak často vyčítám manželovi, že to kvůli němu je mi blbě a kvůli němu pak nebudu mít energii na nic jiného než na dítě, které jsem nechtěla, a to kvůli němu budu trpět a rodit někde v nemocnici... Nemáš nějaký tip jak se s tím vším srovnat? Většinu času se snažím být s tím vším tak nějak smířená, ale často mi to nejde... Jinak se manžel snaží, stará se, vaří mi, vím že si výčitky nezaslouží... Prarodiče mi s hlídáním v budoucnu asi pomohou omezeně, mamka je nemocná, táta je vytížený častým hlídáním dětí švagrové, manželovi rodiče jsou daleko a tchyně stále pracuje... Má představa je, že budeme s tátou, se psem a dítětem jak to půjde chodit na procházky. Manžel do práce dojíždí, sice říká, že bude pomáhat, ale bude určitě taky unavený, obzvláště pokud budu v noci vstávat, tak ho budu taky asi (a nejen já) budit... Chápu, že nikdo předem neví jak to bude vypadat, ale tadytěm dle mého pravděpodobným obavám se neubráním. Jak prosím přijít na pozitivnější myšlenky, když svou vysněnou náplň života v mateřství nevidím? Jedno pozitivum vidím a to, že si odpočinu na nějakou dobu od pracovního stresu... Ale zase skočím do jiného stresu... Děkuji a přeji hezké dny.

Zaslal: neznalá (32 let)

Naše odpověď

...553 554 555

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Rodina