| 30.12.2025 00:47 | Dobrý den milá poradno :-)
Už je to spoustu let, co jsem na vašich stránkách nebyla, ale v dětství jsem psávala. :D Aktuálně se nemám kde poradit, a proto jsem si vzpomněla na vás. Moc vás zdravím a děkuji že tu jste pro lidi bezplatně už tolik let! Pamatuji ještě váš starý růžový web :D
O co jde.
Mám dcerku, která má tři roky. Vychovávám ji kontaktně, respektující výchova, stále kojím. Spíme spolu v posteli.
Řešíme spolu školku. V prosinci nastoupila ale byla tam pouze 4 dny.
Pozorovali jsme změnu chování, byla smutná, bez života, nesměje se, nepobíhá. Je hodně unavená. Třeba chtěla jít ven na procházku a zničeho nic se rozplakala že chce domů (za 5 min co jsme vyšly z domu). Dřív běhala, zkoumala, pobíhala, teď jde jen za ruku jak tělo bez duše. Když jsme třetí den byly v kroužku, prvně měla strach že odejdu v průběhu a nechám ji tam. Pak se zničeho nic rozplakala po půl hodině a byla k neutišení a musely jsme odejít.
Co se týče učitelek, říkaly že se to postupně zlepšuje. V pondělí plakala, v úterý méně, ve středu lepší, ve čtvrtek horší den, ale spíš pofňukávala. Pátek jsme ji odhlásili. Den probíhá tak, že nakreslíme srdíčko na ruku, jdeme do školky, první tři dny jsem s ní 15-30 min byla a jak ji něco zaujalo, odešla jsem. Zjistila jsem že je to chyba, protože pak má pocit když jsme v herně nebo tak, že mohu také odejít v průběhu. Říkala jsem ,,budeme tam spolu chvíli" ale nedořekla jsem ,,pak odejdu" a přišlo mi, že pak už mi přestala věřit, když jsem doopravdy nikam neodešla jako třeba ten kroužek. Tak jsem ji v ten čtvrtek dala do třídy a odešla jsem. Samozřejmě ji objímám a říkám jí že po obědě pro ni přijdu. A že vždycky pro ni přijdu. Někdy nabídnu prso ještě v šatně, dřív jsem dala prso i ve třídě ještě. Ale vždy se pustila po poměrně krátké chvíli, tak mi přijde že to moc nefunguje. Každopádně se jí to naprosto ze všech sil snažím ulehčit jak se jenom dá.
No po těch čtyřech dench začala obrovsky tlačit rodina (tchánovci, moji rodiče také i manžel) Že je jiná, že ji to změní, ať ji dám až od ledna. Manžel, jeho rodiče moje rodiče, všichni stojí proti mě. A já už netuším co je správné. Navrhuju dat ji třeba 3 dny v týdnu jen. Ne oni ať ji dám až od ledna na ostro. Nebudu vypisovat všechny argumenty, ve zkratce já v tom vidím prostor aby se adaptovala dokud ještě nejsem v práci, oni v tom vidí zbytečné utrpení dokud ještě ona nemusí. Já cítím že potřebuji prostor pro sebe ale jsem ochotna třeba ty tři dny v týdnu aspoň. A myslím si že lednem se vůbec nic nezmění, budeme přesně tam kde jsme byli, jen bude ochuzená o to mít ty 3 týdny vytvořit si pouto trochu k učitelce atd. Když opadne pláč, říká s čím si hrála, říká že běhala na zahradě, říká že paní učitelka pouštěla písničky. Tak můj instinkt mi říkal, že dobrý, jen že prostě se jí po nás moc stýská.
A já prostě netuším co je pro dítě psychologicky lepší, zezačátku méně dní, nebo prostě na tvrdo aby si zvykla skrz rutinu... rodiče furt otravují že je to 11 dní přerušené vánoci. Ať jí dopřeju klidné svátky a nechám ji doma. Její reakce na školku jsou jakmile to kdokoliv zmíní, rozpláče se, začne se bát. Těžko se utišuje. Stresová reakce.
Náš plán je co nejdřív otěhotnět abych měla možnost být doma těhotná. Tak ono by nebylo tak nemožné ještě rok doma s ní, pokud není dost zralá... nebo to chce prostě jen čas pár týdnů?
Aktuální situace je ta, že muž ji tedy odhlásil, já už jsem nezvládala ustát nátlak rodiny, protože takto bojuji sama proti všem ve všem od jejího narození. (Nošení v šátku, slouhodobé kojení, první boty/barefoot, ne chodítko atd atd. spousta škodlivých zastaralých rad).
Vánoce dopadly tak že na návštěvách stejně byla neskutečně ve stresu, pláč, vztek, prostě scény a museli jsme po chvíli odjet. Byla k neutěšení a to včetně prsa, a to i přesto, že ve školce byla tedy jen 1.12.-4.12. Takže 3 týdny doma v klidu.
Ano, je to rozvoj mozku, rozvoj emocí, strach z cizího prostředí asi, možná se bojí že ji tam nechám tak jako v té školce?
Chci otěhotnět a mít možnost více odpočívat. Kdyby to nešlo - ano mohla by být doma semnou a jít od tří let a třičtvrtě. Práci mám rozjednanou, ale doufáme že se zadaří a nebudu muset nastoupit.
Moje otázka je - myslíte si že je teď zralá na školku nebo je chyba ji tam dávat teď ve třech letech??????
Promiňte že je to dlouhé, snažila jsem se co nejvíce popsat.
PS: brala bych ji ve 12, šly bychom domu a tam bych ji uspala u prsa a tulili bychom, abych jí nahradila blízkost a aby si zpracovala emoce. Odpoledne se jí pak věnuji naplno protože doma je vše hotové. Takže by šlo jen o ty dopoledne.
| | Zaslal: britula18 (29 let) | | Naše odpověď |
|
| 17.03.2025 22:45 | | Hezký večer přeji. Dlouho jsem vám nenapsala ale asi už je načase. Naposledy jsem vám psala o mé situaci, ona se úplně moc nezměnila, jen jsem se s tím tak trošku zžila. Pořád bydlím u mamky, ale opustila jsem práci a zkouším práci v zahraničí. Chvilku jsem se snažila být ve Švýcarsku, bylo to fajn, ale práci jsem si nenašla, mezitím jsem na pracáku. Každopádně jsem si myslela že už takový období mám za sebou. Asi občas člověka všechny věci překvapí. Tak od začátku bych to vzala tak, že bydlím u mamky, pořád, už se to zlepšilo nebo moje psychika se zlepšila už si to tak neberu, začala jsem tak nějak trošku žít, uvědomovat si věci, smířila jsem se se spousty věcí. Byla jsem ve Švýcarsku něco málo přes měsíc a bylo to fajn, brala bych to jako hezkou dovolenou a zkušenost zároveň, ale jelikož jsem si tam nenašla práci, tak jsem si našla agenturu s tím že pojedu pracovat do Německa zatím. Každopádně v neděli mám odjet do Prahy s tím že v noci mi jede autobus do Frankfurtu kde zůstanu už. Jde o to že jsem si myslela že se rozloučím s rodinou, že s jednou ségrou to udělám tak, s mamkou tak a s další sestrou jinak neboť se nebaví. To co jsem chtěla říct je že moje starší sestra má manžela a už jsou spolu nějakých 16, 15 let. znám mě dost dlouho v podstatě od dětství kdybych to tak mohla říct. Každopádně v sobotu jsme tam byli na ochutnávce vín a každý jsme se tak trošku opili a já jsem se rozhodla spát v karavanu neboť mají malý dům. Už jsem vlastně spala usínala jsem neboť jsem byla taky opilá a najednou přišel ten její manžel do toho karavanu, lehl si na mě a říkal že mě strašně chce, potom mi sundal kalhoty a asi si myslím nemusím říkat co se stalo, každopádně to nedošlo do takové fáze že by po něm něco zůstalo jestli víte. Pak se rychle oblékl a utekl pryč a já jsem nevěděla co mám dělat tak jsem si rychle pobalila všechny věci a v takovém stavu jakým jsem byla jsem řídila až domů. Technicky vzato mu nemám nic co dokázat jenom jeho strašně snažlivou zprávu o tom jak se mi omlouvá, "že to přepískl. " Moje sestra je na mě naštvaná jenom kvůli tomu, že jsem jela domů, ale já jsem tam nemohla zůstat. Každopádně nevím jestli by tomu věřila. Domů jsem přijela ve strašném stavu, brečela jsem až utíkala jsem za mamkou, ale ta mi řekla že co bych měla dělat, že to říct nemůžu, že musím dělat jakoby nic. Absolutně nevím co mám dělat a jediný na co myslím je, abych už byla dávno pryč a už se nemusela nikdy vrátit. Takže jsem asi zase zpátky tam kde jsem byla. Asi mi zase zbyl ten alkohol a snad pevný nervy. Je jasný, že na policajty jsem nemohla jet, neboť jsem byla ve strašném stavu, ale radši to než tam zůstávat. Ani sama nevím co mi na to můžete odepsat, každopádně jsem to jenom potřebovala někomu říct, neboť vlastně nemám nikoho komu bych tam mohla říct. Takže děkuji. | | Zaslal: Wee (29 let) | | Naše odpověď |
|
| 10.12.2024 22:32 | Dobrý den,
ráda bych navázala na můj předchozí příspěvek ohledně sestry. Posledních pár týdnů jsem se snažila s ní navázat co možná nejlepší vztah a nějaké kázaní jsem hodila za hlavu, protože to by opravdu nefungovalo. Ona mě nejspíš nebere jako přímo jako autoritu, ale jako kamarádku se zkušenostmi. Mám pocit, že nějakou důvěru u ní postupem času mám a snažila jsem se s ní vést rozhovor na témata jako jak na kluky, na co si dát pozor, atd. Prostě témata, která jsou pro ni teď evidentně aktuální. Obecně já jsem víc konzervativní typ člověka. Mám stálý vztah už přes rok, a proto nějaké úlety ségry jsem docela špatně překousávala. Teď ale zpět k ní. Vyprávěla mi, že před nějakým půl rokem byla ve vztahu, ale ten nedopadl dobře a od té doby docela zanevřela na vztahy nebo spíše si chce dát pauzu. V rámci toho objevila i svět sexu a vše s tím spojené. Vypadá to, že je mezi kluky celkem oblíbená a žádaná, a proto pro ni asi není problém najít kluka na nějaké sexuální aktivity i mimo vztah. Jde o kluky 16-18 let a tedy jsou blízko jejímu věku, což si myslím, že je pozitivní. Nemyslím si, že by kluci v tomto věku jí chtěli udělat něco zlého. Ptala jsem se, jak tedy řeší ochranu a odpověděla mi, že vždy při sexu použila kondom. Nebránila by se ani hormonální antikoncepci, ale bojí se reakce rodičů, kvůli jejímu nízkému věku. Sama nevím, co je pro ni lepší. Je lepší si v takovým případech si zajistit i hormonální antikoncepci? Za mě by stejně měla vždy použít i kondom. Pochopila jsem od ní, že u ní k sexuálním aktivitám dochází na různých akcích, kde se často holduje alkoholu. Řekla bych, že zde je to dost ošemetné až nebezpečně. Vím, že lidé často dělají v opilosti věci, které by jinak neudělali atd. Snažila jsem se jí trochu varovat, ale nevím, jestli si to vzala k srdci. Možná to nemá cenu a musí to prostě poznat sama. Ještě zmiňovala, že častěji dochází k orálnímu sexu, než k tomu klasickému a neví do jaké míry je to zdravotně ok a vlastně to nevím ani já. Jasně, otěhotnět při tom určitě nemůže, ale nějaká ta nemoc se přenést může? Na druhou stranu kluci v teen věku nebudou zrovna přenašeči pohlavních nemocí nebo se mýlím? Sama jsem měla vždy za to, že při tomto se kondom nepoužívá.
Moc děkuji.
| | Zaslal: Terinka (20 let) | | Naše odpověď |
|
| 30.10.2024 20:27 | Dobrý den, chtěla bych poradit v oblasti, ve které si moc nevím rady. Nejde teď o moji osobu, ale o moji sestru. Ona se za poslední rok hrozně změnila. Skoro ji ani nepoznávám. Přes prázdniny a tím, jak nastoupila na střední se to ještě zvýraznilo. Bude jí za pár měsíců 16 a její chování…. fakt si nejsem úplně jistá, jestli je to v pořádku. Je toho celkem hodně, ale zas ji nechci nějak pomlouvat. Spíš mi přijde, že riskuje nějaký průser a sama si to nepřipouští. První taková věc, že už začala sexuální život, ale nemá stálého kluka. Co vím, tak to měla s několika kluky tak jen nějak různě. Že by ale řešila antikoncepci..…to vůbec. Jednou mi řekla, že buď kondom nebo se udělá mimo. Nevím, nechci se v tom moc rýpat, ale za mě to není dobré chování. Sama vím, že zde stačí málo a je z toho velký problém. Další věcí mě už docela i naštvala. V pátek přišla po půlnoci domů z nějaké akce ve stavu, který určitě nebyl dobrý pro holku v jejím věku. Rozhodně něco pila a málo toho taky nebylo. A není to poprvé. O prázkách už to udělala několikrát. Já jí nechci něco zakazovat nebo něco takového. Já si stejně myslím, že nějaké zákazy, příkazy zde budou spíše kontraproduktivní. Co si o to myslíte? Na jednu stranu vím, že to už není dítě, ale dospělá taky není. Z mého pohledu by měla začít brát nějakou formu antikoncepce, když už vede sexuální život.
Předem děkuji.
| | Zaslal: Terinka (20 let) | | Naše odpověď |
|
| 31.05.2024 07:30 | | Ahoj, vlastní máma mi už o dětství ubližuje, slovně. Říká mi, že jsem svině, husa a bůh ví, co ještě. Dělala to už době puberty. Když jsem otěhotněla, tak mě bohužel nazvala kurvou(měla jsem tehdy stálého přítele), otěhotněla jsem poprvé v 19, ale je fakt, že jsem tehdy ještě studovala. Můj otcim právě, když jsem v pubertě dost chlastal a poté dělal rámus. Přišel domů a řval na celý barák taky ošklivý slova. Máma vždy raději někam utekla, když se tohle stalo, aby se nepouštěl do ní, ale do nás. Jednou se takhle pouštěl do mojí mladší ségry u ní v pokoji. Asi jsem tehdy chtěla jen zaměřit pozornost spíš na sebe, tak jsem na něj zařvala, ať nás nechá taky vyspat, že když je po práci, dělal spíš noční, tak ho taky nebudim. On tenhle rámus dělal v týdnu třeba ve dvě ráno a my vstávali do školy... Vrátila jsem se zpátky do postele. Přišel za mnou, sedl si na mě a začal se mnou třást, co si to dovoluju.... V 17 mě osahaval. Jakoby chtěl, abych si na něj tehdy sedla, na klín a začal mi sahat pod pyžamo na zadek. Řekla jsem to máme. Začala po mě tehdy ječet, že jsem svině a že určitě lžu, tahala mě za vlasy. Bohužel nebylo zbyti a já musela k nim na barák i se svými 2 dětmi (psychické domácí násilí) říká mi tak i před dětmi. Řekla třeba i moji dceři 8lety, že její máma je neschopná svině apod. A já nevím upřímně, co mam dělat. Mám další 4 sourozence a ona se tak chovala vždy jen ke mě. Upřímně možná teď napíšu něco hnusného, ale opravdu nemám ráda svoji vlastní mámu. Slabé slovo. Nenávidím svou mámu. Ona je důvod toho, proč se sebou nechám zametat, protože si v hlavě myslím, že vsi vlastně nic jiného nezasloužím. | | Zaslal: sindy*2 (27 let) | | Naše odpověď |
|
