https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 10.06.2026

Rodina

22.05.2026 18:18

Dobrý den poradno, děkuji za odpověď, chtěl bych navázat na můj předchozí příspěvek. Ke školní psycholožce stále chodím, furt ji moc nevěřím (myslím že má prořízlou pusu) ale je fajn si s někým taky pokecat. U spolužáků stále nejsem moc oblíbený, ba naopak. Teď jak se ví, že chodím ke psycholožce, tak si ze mě dělají ještě větší srandu. Dávají mi nevhodné přezdívky, uráží mě a mou rodinu a někdy mi i fyzicky ubližují. Nedávno po mě házeli na obědě brambory. Jednou mi mazali rozteklou čokoládovou zmrzlinu po obličeji a dělali si srandu že lížu sračku. Také mě jednou srazili na zem a asi tři spolužáci mi prděli do nosu a chtěli ať to čichám, že prý včera večer prděli mé matce do ksichtu a líbilo se jí to (to na mě křičeli). Sem tam jim to nějak vrátím, nedávno jsem jednomu z nich dal do batohu rozjetého holuba. Nesl jsem ho v krabičce od svačiny dva dny od dne co jsem toho holuba našel. Musel jsem ho dát do pytlíku protože už hrozně smrděl.

No každopádně zpět k tomu proč píšu. V předchozím příspěvku jsem psal že mi byly předepsány prášky na uklidnění a že jsem je radši nejedl a dal je babičce do boxu s prášky. Na vaši radu jsem krabičku schoval. Babička krabičku sice hledala ale babička už delší dobu zapomíná a naštěstí si myslí že ji někde ztratila (taky se s mamkou hádali že furt něco ztrácí a že ji to mamka nebude furt hledat). Jinak je babička v pořádku, od doby co jsem ji schoval krabičku a nebere ty prášky je zas taková čipernější. Stále má zažívací problémy, sem tam, jinak vypadá zdravě a je jak dřív.
Teď k tomu problému, poslední dobou byl náš pes Freddy nějaký hodně akční, furt někde běhal, skákal po nábytku nebo po nás všech. Už to bylo kolikrát fakt otravné, taky mi často ojížděl nohu když jsem třeba seděl u počítače. Nešel vůbec zastavit, chodili jsme s ním ven na procházky ale to nemělo na jeho chování dopad. Napadlo mě že mám vlastně schované ty prášky na uklidnění (escitalopram Teav plus babiččiny prášky na vše možné) a tak jsem si řekl že by to mohlo pomoct. Chtěl jsem se zeptat jestli ty prášky můžou mít nějaký dopad na psa. S babičkou to nic moc neudělalo. Pár jsem mu jich nasypal do misky s jídlem a snědl je. Zatím bych řekl že to pomáhá protože Freddy je teď v klidu a jen furt někde leží. Má sice furt plyny a hodně prdí ale nemyslím si že by to mělo něco společného s prášky. Také se jednou vyzvracel na koberec ale to byl den kdy jsem mu ty prášky nedával.
Můžou mu ty prášky nějak ublížit?
Já bych řekl že pomohli na jeho chování a je klidnější.

Děkuji poradno za odpověď, omlouvám se za dlouhý text.

Zaslal: Hotdog10 (16 let)

Naše odpověď

24.04.2026 18:35

Dobrý den poradno, přišel jsem zde s dalším dotazem. Již dříve jsem zde psal jeden dotaz a nyní na to navazuji. Díky vaší odpovědí na můj předchozí dotaz jsem vyhledal pomoc u školního psychologa. Ze začátku jsem se moc necítil komfortně ale po pár sezení jsem se odmlčel a řekl bych že to byl tah dobrým směrem. Trochu se mi ulevilo když o mých problémech typu: nebýt oblíbeným členem třídy, terčem šikany, bez kamarádů, a samozřejmě i problém z předchozího dotazu dozví někdo kdo mi je schopen nějak pomoci. Také už tolik nemasturbuju jak dřív ale když to přijde, tak neodolám. Se psem se snažím moc netrávit čas, už ho ani moc nevenčím abych s ním nebyl tolik v kontaktu. Jeden den jsem ho nevenčil vůbec a nachčil nám pod stůl. Rodiče tehdy byli na mě asi právem naštvaní ale i tak se mi to uklízet nechtělo.

Problém nastal přibližně minulý týden, kdy se z nějakého neznámého důvodu nějak jiný učitel dozvěděl o mém problému se psem. Bohužel ten učitel má na škole dceru co studuje o rok níže a ta už to ví. Vím to že to ví. Kouká na mě jak nikdy před tím, nikdy se na mě nedívala, vlastně se ani neznáme a najednou se mi furt směje a kouká na mě!!! Myslím, že naše školní psycholožka má hezky prořízlou pusu.
Každopádně se jí snažím vyzpovídat jestli to někomu neřekla ale ona tvrdí opak. Když jsem ji řekl že jsou lidi co to ví tak vše popřela, mrcha. Poslední týden co k ní chodím jsem často nesvůj a nechce se mi tam chodit, ani s ní moc nemluvím protože ji nevěřím. Jednou se mě snažila rozmluvit a já na ni začal křičet. Nechtěl jsem ale prostě to ze mě šlo ven.
Doporučila mi nějaké prášky na uklidnění. Ani nevím proč jsem si je vůbec bral. Já té babce nevěřím a ty léky jsem brát nechtěl. kdybych je někde schoval, myslím že by je někdo časem stejně našel. Proto jsem ty prášky nasypal babičce do boxu s léky.
Teď se dostávám k tomu problému, můžou ty prášky babičce uškodit? Dřív jsem psal že má babička nějaké zdravotní problémy. Od konce minulého týdne je babička taková jiná, povolnější a jednou spadla po cestě na záchod. Nevím právě jestli za to můžou ty prášky na uklidnění. také se párkrát počůrala, to dřív nedělala nebo aspoň né tak často. Bojím se abych ji neublížil ale jelikož jsem ty prášky nasypal k ostatním lékům co vypadají podobně, nejsem schopen je vytřídit. Ano, zkoušel jsem to. Bojím se přiznat, moji rodiče zatím neví že jsem chodil k té mrše a po té zkušenosti ani nevím zda chci aby to věděli.
Nevím co mám dělat, bojím se že když to vyhodím, babičce budou chybět důležité léky a to jsou nějaké na předpis, to mi neprodají. Hlavně babička bere léky několikrát za den a nevím kolik si toho už dala, přeci jen už je to pár dnů, nemohu ji předávkovat?
Děkuji poradno za budoucí odpověď.

Zaslal: Hotdog10 (16 let)

Naše odpověď

12.03.2026 21:45

Dobrý den,
Mám skoro 5 letou dceru, je úžasná, společenská, ukecaná, veselá. Podle všeho zdravá holčička. Co nastoupila do školky od 3 let, začla mít problémy se stolicí. Během dne se několikrát pokaka, aniž by třeba řekla že se pokakala. Nechá si to hovínko u zadečku až skoro uschne. Když se jí na to ptám tak jen kouká a neodpoví. Řešila jsem to i s učiteli ve školce,zda tam se neco neděje, pak i s dětskou doktorkou jsem to řešila( údajně je to běžné v tomto věku) ale trvá to přes rok tak nevím co si mám myslet. Probioatika a probiotika jsme dávali, projímadlo. Zeleninu s ovocem jí běžne, tekutiny také ma. V tomto roce byly 2 měsíce klid a teď v březnu to začalo od znova. Peru a peru pokakane kalhotky až 5x denně a už psychicky nemůžu. Bojím se kamkoliv jít, a když musím tak ji dám plinku. Do školky nedávám plinku, aby se učitelky neděsily, ale až přijde domů tak už tam má další várku...umeju jí zadeček, dám čisté věci a za hodinu je to znova... tak se obávám, že je to psychickeho rázu, že se bojí kakat ( jeden čas měla i hemoroidy z toho jaké měla nutkání na záchod) nyní je nemá, ale i tak nejspíš obavy přetrvaly. Když brala projímadlo, tak si jen pšoukla a stolice jí tekla až po nohou. Myslíte si, zda dětský psycholog by mohl pomoci? Když už člověk neví kudy kam. Na malou si dojde zavčasu. Děkuji za rady.

Zaslal: Janka23 (34 let)

Naše odpověď

30.12.2025 00:47

Dobrý den milá poradno :-)
Už je to spoustu let, co jsem na vašich stránkách nebyla, ale v dětství jsem psávala. :D Aktuálně se nemám kde poradit, a proto jsem si vzpomněla na vás. Moc vás zdravím a děkuji že tu jste pro lidi bezplatně už tolik let! Pamatuji ještě váš starý růžový web :D
O co jde.
Mám dcerku, která má tři roky. Vychovávám ji kontaktně, respektující výchova, stále kojím. Spíme spolu v posteli.

Řešíme spolu školku. V prosinci nastoupila ale byla tam pouze 4 dny.
Pozorovali jsme změnu chování, byla smutná, bez života, nesměje se, nepobíhá. Je hodně unavená. Třeba chtěla jít ven na procházku a zničeho nic se rozplakala že chce domů (za 5 min co jsme vyšly z domu). Dřív běhala, zkoumala, pobíhala, teď jde jen za ruku jak tělo bez duše. Když jsme třetí den byly v kroužku, prvně měla strach že odejdu v průběhu a nechám ji tam. Pak se zničeho nic rozplakala po půl hodině a byla k neutišení a musely jsme odejít.
Co se týče učitelek, říkaly že se to postupně zlepšuje. V pondělí plakala, v úterý méně, ve středu lepší, ve čtvrtek horší den, ale spíš pofňukávala. Pátek jsme ji odhlásili. Den probíhá tak, že nakreslíme srdíčko na ruku, jdeme do školky, první tři dny jsem s ní 15-30 min byla a jak ji něco zaujalo, odešla jsem. Zjistila jsem že je to chyba, protože pak má pocit když jsme v herně nebo tak, že mohu také odejít v průběhu. Říkala jsem ,,budeme tam spolu chvíli" ale nedořekla jsem ,,pak odejdu" a přišlo mi, že pak už mi přestala věřit, když jsem doopravdy nikam neodešla jako třeba ten kroužek. Tak jsem ji v ten čtvrtek dala do třídy a odešla jsem. Samozřejmě ji objímám a říkám jí že po obědě pro ni přijdu. A že vždycky pro ni přijdu. Někdy nabídnu prso ještě v šatně, dřív jsem dala prso i ve třídě ještě. Ale vždy se pustila po poměrně krátké chvíli, tak mi přijde že to moc nefunguje. Každopádně se jí to naprosto ze všech sil snažím ulehčit jak se jenom dá.

No po těch čtyřech dench začala obrovsky tlačit rodina (tchánovci, moji rodiče také i manžel) Že je jiná, že ji to změní, ať ji dám až od ledna. Manžel, jeho rodiče moje rodiče, všichni stojí proti mě. A já už netuším co je správné. Navrhuju dat ji třeba 3 dny v týdnu jen. Ne oni ať ji dám až od ledna na ostro. Nebudu vypisovat všechny argumenty, ve zkratce já v tom vidím prostor aby se adaptovala dokud ještě nejsem v práci, oni v tom vidí zbytečné utrpení dokud ještě ona nemusí. Já cítím že potřebuji prostor pro sebe ale jsem ochotna třeba ty tři dny v týdnu aspoň. A myslím si že lednem se vůbec nic nezmění, budeme přesně tam kde jsme byli, jen bude ochuzená o to mít ty 3 týdny vytvořit si pouto trochu k učitelce atd. Když opadne pláč, říká s čím si hrála, říká že běhala na zahradě, říká že paní učitelka pouštěla písničky. Tak můj instinkt mi říkal, že dobrý, jen že prostě se jí po nás moc stýská.

A já prostě netuším co je pro dítě psychologicky lepší, zezačátku méně dní, nebo prostě na tvrdo aby si zvykla skrz rutinu... rodiče furt otravují že je to 11 dní přerušené vánoci. Ať jí dopřeju klidné svátky a nechám ji doma. Její reakce na školku jsou jakmile to kdokoliv zmíní, rozpláče se, začne se bát. Těžko se utišuje. Stresová reakce.
Náš plán je co nejdřív otěhotnět abych měla možnost být doma těhotná. Tak ono by nebylo tak nemožné ještě rok doma s ní, pokud není dost zralá... nebo to chce prostě jen čas pár týdnů?

Aktuální situace je ta, že muž ji tedy odhlásil, já už jsem nezvládala ustát nátlak rodiny, protože takto bojuji sama proti všem ve všem od jejího narození. (Nošení v šátku, slouhodobé kojení, první boty/barefoot, ne chodítko atd atd. spousta škodlivých zastaralých rad).

Vánoce dopadly tak že na návštěvách stejně byla neskutečně ve stresu, pláč, vztek, prostě scény a museli jsme po chvíli odjet. Byla k neutěšení a to včetně prsa, a to i přesto, že ve školce byla tedy jen 1.12.-4.12. Takže 3 týdny doma v klidu.
Ano, je to rozvoj mozku, rozvoj emocí, strach z cizího prostředí asi, možná se bojí že ji tam nechám tak jako v té školce?

Chci otěhotnět a mít možnost více odpočívat. Kdyby to nešlo - ano mohla by být doma semnou a jít od tří let a třičtvrtě. Práci mám rozjednanou, ale doufáme že se zadaří a nebudu muset nastoupit.

Moje otázka je - myslíte si že je teď zralá na školku nebo je chyba ji tam dávat teď ve třech letech??????

Promiňte že je to dlouhé, snažila jsem se co nejvíce popsat.

PS: brala bych ji ve 12, šly bychom domu a tam bych ji uspala u prsa a tulili bychom, abych jí nahradila blízkost a aby si zpracovala emoce. Odpoledne se jí pak věnuji naplno protože doma je vše hotové. Takže by šlo jen o ty dopoledne.

Zaslal: britula18 (29 let)

Naše odpověď

17.03.2025 22:45

Hezký večer přeji. Dlouho jsem vám nenapsala ale asi už je načase. Naposledy jsem vám psala o mé situaci, ona se úplně moc nezměnila, jen jsem se s tím tak trošku zžila. Pořád bydlím u mamky, ale opustila jsem práci a zkouším práci v zahraničí. Chvilku jsem se snažila být ve Švýcarsku, bylo to fajn, ale práci jsem si nenašla, mezitím jsem na pracáku. Každopádně jsem si myslela že už takový období mám za sebou. Asi občas člověka všechny věci překvapí. Tak od začátku bych to vzala tak, že bydlím u mamky, pořád, už se to zlepšilo nebo moje psychika se zlepšila už si to tak neberu, začala jsem tak nějak trošku žít, uvědomovat si věci, smířila jsem se se spousty věcí. Byla jsem ve Švýcarsku něco málo přes měsíc a bylo to fajn, brala bych to jako hezkou dovolenou a zkušenost zároveň, ale jelikož jsem si tam nenašla práci, tak jsem si našla agenturu s tím že pojedu pracovat do Německa zatím. Každopádně v neděli mám odjet do Prahy s tím že v noci mi jede autobus do Frankfurtu kde zůstanu už. Jde o to že jsem si myslela že se rozloučím s rodinou, že s jednou ségrou to udělám tak, s mamkou tak a s další sestrou jinak neboť se nebaví. To co jsem chtěla říct je že moje starší sestra má manžela a už jsou spolu nějakých 16, 15 let. znám mě dost dlouho v podstatě od dětství kdybych to tak mohla říct. Každopádně v sobotu jsme tam byli na ochutnávce vín a každý jsme se tak trošku opili a já jsem se rozhodla spát v karavanu neboť mají malý dům. Už jsem vlastně spala usínala jsem neboť jsem byla taky opilá a najednou přišel ten její manžel do toho karavanu, lehl si na mě a říkal že mě strašně chce, potom mi sundal kalhoty a asi si myslím nemusím říkat co se stalo, každopádně to nedošlo do takové fáze že by po něm něco zůstalo jestli víte. Pak se rychle oblékl a utekl pryč a já jsem nevěděla co mám dělat tak jsem si rychle pobalila všechny věci a v takovém stavu jakým jsem byla jsem řídila až domů. Technicky vzato mu nemám nic co dokázat jenom jeho strašně snažlivou zprávu o tom jak se mi omlouvá, "že to přepískl. " Moje sestra je na mě naštvaná jenom kvůli tomu, že jsem jela domů, ale já jsem tam nemohla zůstat. Každopádně nevím jestli by tomu věřila. Domů jsem přijela ve strašném stavu, brečela jsem až utíkala jsem za mamkou, ale ta mi řekla že co bych měla dělat, že to říct nemůžu, že musím dělat jakoby nic. Absolutně nevím co mám dělat a jediný na co myslím je, abych už byla dávno pryč a už se nemusela nikdy vrátit. Takže jsem asi zase zpátky tam kde jsem byla. Asi mi zase zbyl ten alkohol a snad pevný nervy. Je jasný, že na policajty jsem nemohla jet, neboť jsem byla ve strašném stavu, ale radši to než tam zůstávat. Ani sama nevím co mi na to můžete odepsat, každopádně jsem to jenom potřebovala někomu říct, neboť vlastně nemám nikoho komu bych tam mohla říct. Takže děkuji.

Zaslal: Wee (29 let)

Naše odpověď

...554 555 556

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Rodina