Když se řekne sousloví “rodinné povinnosti”, možná ti na mysl vyskočí něco jako mytí nádobí, úklid a další domácí práce, nebo to, že bys měl rodiče plus mínus poslouchat, chodit včas domů, trochu se snažit ve škole, a alespoň na svátky se sejít se všemi strýčky, tetičkami a prarodiči. Čím budeš starší, může se stát, že ty povinnosti budou narůstat, přestože se možná trochu změní. I když budeš bydlet sám, je možné, že rodina po tobě bude chtít, abys s nimi trávil čas a pomáhal.

Rodina si tedy může nárokovat tvůj čas, “lásku” - a to, že ji budeš nějakým způsobem projevovat, tvou péči - o členy rodiny či domácnost, někdy třeba i peníze - aby ses finančně podílel na chodu sdílené domácnosti nebo pomohl rodinným členům v nouzi. A znamená to, že ty jim tohle všechno musíš poskytnout, když tě požádají? Nutit tě k tomu nikdo nemůže, ale přesto odpověď není úplně jednoznačná. To nejcennější, co nám rodina poskytuje, jsou vztahy. A aby byly vztahy opravdu kvalitní, potřebují komunikaci, naslouchání, respekt, péči a podporu. To, že máš se členy rodiny stejnou “krev”, kvalitu vztahů automaticky nezaručí.

Dalo by se říci, že je to tak trochu výměnný obchod. Začíná to u rodičů a starších členů rodiny, kteří pečují o děti. Přesně tolik, kolik oni do vztahu s dítětem dají, tolik se jim dostane zpátky. Bohužel ne ve všech rodinách to chodí ideálně. Ne všichni dospělí si myslí, že dětem je třeba naslouchat a projevovat respekt, v mnoha rodinách se objevuje zanedbávání nebo dokonce násilí. Na druhou stranu ale pak tito lidé chtějí, aby dítě nebo jiný člen rodiny projevoval respekt jim, a byl jim k dispozici, když něco potřebují. Nebojí se použít třeba citové vydírání nebo svou pozici “moci”, aby dosáhli svého. Jestli se v něčem z toho poznáváš, byla bych moc ráda, kdyby ses s tím někomu svěřil. Klidně nám v poradně, na lince bezpečí, u odborníka - psychologa, pro začátek postačí klidně i podporující a důvěryhodný kamarád. A jak je to s tou povinností? Máš ji vůči někomu, kdo s tebou jedná nadřazeně, bez respektu nebo doslova jako “s kusem hadru”? Absolutně NE.

Povinnosti vůči rodině jsou tady nějaké činnosti, do kterých se nám možná úplně nechce, ale děláme je proto, že si toho druhého vážíme a máme ho rádi. Dobře si uvědomujeme, že on toho dělá hodně pro nás, a zaslouží si něco “naoplátku”. Pokud je ti však něco, o co tě blízký žádá, hodně proti srsti, je ideální se o tom spolu pobavit, a vysvětlit si vaše pohledy na věc. Buďto přijdete na to, že to skutečně není tolik důležité anebo naopak pochopíš, proč tě o to rodinný člen žádá, a hned mu ochotněji vyhovíš.

Každý mezilidský vztah je tak trochu o povinnostech, chceme-li, aby nám v něm bylo dobře. Někdy je to dřina, ale stojí to za to. V láskyplném vztahu je ale naštěstí i prostor na to dělat chyby a občas se na něco “vyprdnout”. A přestože by dobré rodinné vztahy měly být samozřejmostí, važ si svých blízkých a občas jim jejich péči oplať, i kdyby třeba jen milým slovem.